Úterní počasí se proměnilo z říjnového na konečně červencové a lidi šli z gumáků do sandálků či žabek, do letních hadýrků a odvážné slečny do plavek.
Pohodička u Jimmy Eat World IŠ
Zatímco většina teprve snídala, vydaly jsme se na CZ Talent & Jam Stage na Ostraváky Vladimír Cirkus. Léňa změnila na toto místo „kam nikdo nechodí“ názor a zůstaly jsme tam ještě na několik dalších kapel. Vladimír Cirkus ji rozhoupal boky i díky mladému beatboxerovi Cossigovi. Měla jsem radost, že se vystoupení zúčastnil i Tobi, který byl skvělý zpěvák už v nějakých svých sedmnácti letech. Širší okruh bude zřejmě ho a Vladimíra znát z pořadu Sabotáž. S Tobim jsem sice slyšela jen dva songy, ale zato si pak vyslechla jeho čerstvé zážitky z koncertů Judas Priest. A on o hudební scéně přehled opravdu má, takže se dobře poslouchá, ať už zpívá nebo mluví.
Další na programu této scény byli taktéž krajani – mladá kapelka FiHa. Přesto, že se jednalo ještě o zajíčky, jejich brit-pop zněl profesionálně, dokázali lidi rozezpívat, zaujmout. A troufám si tvrdit, že se jedná o následovníky Charlie Straight, což není potupa ani pro jedny ani pro druhé jmenované.
LUS3 byli označeni jako elektro-punk. To nevím, ale krapet mi připomínali dnes již neexistující Bananu, odkud vzešla Vladivojna La Chia. Zpěvačka Veronika byla při zpěvu výrazná, zajímavá, prostě osobnost. Dokonce nás posadila na zadek se svou němčinou, ale jakmile přestala zpívat a měla jen něco říct mezi písněmi, proměnila se v šedou myšku, což byla škoda, protože taková věc bere body celé kapele. Ale to je problém mnoha zpěváků/ček a myslím si, že za pár let si na to nikdo ani nevzpomene.
Mezitím jsme navštívily Evropa 2 Stage, kde probíhal závěr Kino Tour kapely Kryštof. Myslely jsme, že je v programu chyba a přece nebudou hrát dvě a půl hodiny? Ale kinoturné probíhalo tak, že se části dokumentu o kapele střídaly s živým vystoupením. A tohle bylo pro opravdové fanoušky. Zvlášť, když dnes bylo ve stanu na padnutí.
A ještě jednu nevýhodu to horko mělo. - Kdyby byl teď u mého sepisování jeden kamarád, opět by mi připomněl geniální web, jehož název je „1000 věcí, co mě serou". - Ale zpět. Prostě když začne sluníčko více pražit a vy jste v Toice, nebo jen otevřete dveře… je to k nevydržení. Parno, puch, nedýchatelno. Proto díky za vynikající nápad přistavit takovou jakoby maringotku s několika normálními toaletami. I když stály půl piva, ráda jsem ty drobáky obětovala, neboť se mi zachovala životní úroveň.
Mexické Molotov jsem sice neznala, ale dala jsem na Tobiho doporučení a zklamání to rozhodně nebylo! Podle festivalového průvodce patří tato skupina k nejznámějším hispánským kapelám. Hip-hop a rap jsem si paradoxně oblíbila až teď na stará kolena, takže jsme nechaly řádit pod pódiem mlaďochy a s Léňou se uvelebily s pivkem na stráni protějšího kopečku. Co mě ale dostalo, byla pařící mamina s kočárkem a ještě malým miminkem. Molotov opravdu není žádný popík na dobrou noc. Než jsem se stala matkou, všem jsem tvrdila, jak své dítě odkojím rockovými fesťáky. Kamarád – bubeník, který má staršího syna se mi smál a říkal, že si taky myslel, že bude prcka všude brát s sebou, ale když vzal Mikyho na jeho první open-air, tak mu celou dobu zacpával uši. A to mu bylo „už“ osmnáct měsíců.
S dalším pivkem jsme si to razily do stanu na Charlie Straight a pak na Léňou vytouženou Vypsanou fixu. Všichni, kdo zaslechli Márdiho s Pítrsem a kytarou na Greenpeace scéně, doufali, že dnes bude ve formě. „Není!“ prohlásila Léňa. „Ale s tou kapelou se to zamaskuje.“ A lidí, kteří mu ty tóny mimo odpustili, bylo docela hodně. Vtipné bylo jeho povzbuzování fanoušků slovy: „Tak nás vyhecujte!“ Nebo se najednou zadíval na pařící hlouček pod pódiem a suše řekl do mikrofonu: „Takhle běhat do kolečka, to jsem ještě neviděl skoro.“ To je prostě Márdi, no. Toť vše na vysvětlenou.
Jimmy Eat World je pro změnu milovaná kapely Lenčiny sestry. Dopředu jsme se nehrnuly, sedly si na mírný kopeček za kotlem a užívaly si té festivalové pohody. Já na Moravu posílala MMS azurového nebe a Léňa nahrávala přes mobil ukázku koncertu pro ségru.
Před vystoupením Tata Bojs, které jsem věděla, že nestihnu, protože byli v téměř stejný čas, jako má srdeční záležitost The Streets, jsem se vydala na jejich podpisovku. Chtěla jsem udělat radost kamarádovi, který mi před odjezdem na fesťák napálil do hlavy, že „není malých rock n´rolííííí“, a o to více mě mrzelo, že autogramiády byly zrušeny. A důvod? Příliš malý zájem! Říkala jsem si, jak je to možné? Vždyť finalisti Superstar měli zástupy! A ty ještě běžely za jejich autobusy! Jenže měli reklamu. O autogramiádě Jiřího Schmitzera jsem se dozvěděla tak, že jsem si šla koupit náhradní kšiltku a on tam seděl mezi věcmi. Plán autogramiád byl napsán na několika A4 a ty byly volně položeny mezi nabízenými triky. Jak organizátory chválím, tak teď apeluji: „Autogramiády prosím nerušte! Jen to dejte lidem pořádně vědět. A možná i uctivější místo by se pro účinkující hodilo, než maringotka s oblečením.“ Jedna slečna tvrdila, že to oznamovali na facebooku, ale kolik lidí na fesťáku stačí ještě brouzdat na netu?
Jediný, u koho jsem trvala, že chci být úplně vepředu, ať mě lidi klidně ušlapou, byl Mike Skinner, tedy The Streets. Nevím, čím si mě tak podmanil, jestli tím klidem, jakým zpívá, šarmem, originální hudbou,… Ani na chvíli se nenudíte a jste zvědaví, co bude dál. A Lenku dostal taky. V očích měla nadšení a sledovala ho stejně bedlivě. Skinner měl v muzikantech skvělé parťáky a partnerem mu bylo i publikum, se kterým neustále komunikoval. A jakmile mu lidi odkývali, že není trestné, když se svlíkne, odhodil triko stranou a o několik minut později skočil do davu. Jen jsem doufala, ať ho neupustí. Pak jedna slečna ve vlaku hlásila, že si na něho sáhla. Festivaly nabízí spoustu zážitků… :-))
„Všimli jsme si, že spousta hvězdných kapel používá slovo fucking, proto vám zahrajeme jednu fucking písničku,“ uvedl tak zpěvák FiHy Filip Rácz jeden z jejich songů. Jeho pravdivý postřeh se mi vybavil na Pendulum, kteří byli poslední kapelou na hlavním pódiu T-Music Stage a fucking používají snad i místo teček a čárek ve větě. Podle tisíců tanečníků bych řekla, že Pendulum byli největší peckou festivalu. Říká se, že jsou nejdivočejší drum n´bassovou kapelou a musím uznat, že mazec to opravdu byl. Když skončili, vyřítila se z té masy lidí Léňa a volala: „Ivko, já jsem tak šťastná!“ A tak to ma byt! Takže slovy Pendulum: „Thank you, fucking Rock For People, thank you!“
