Poslední plavba herce Marka Matějky

Když jsem šla brzy ráno dcerce pro čaj, v kuchyni na stole dohořívala svíčka, řekla jsem si, že si z přítele udělám srandu a zeptám se, kdo umřel. Jeho odpověď byla rychlejší: „Marek umřel.“ Marek Matějka zvaný Macecha byl jeho spolužák z DAMU a kamarád. A neuvěřitelný bohém. Spontánní, pro někoho třeba nezodpovědný. Chtěl se vymanit systému, nerad slyšel, že se něco musí.

Z filmu Karamazovi

Pamatuji si, že nás pozval do svého klubu v Nuslích. Jak to popsat… Hned z ulice jste vešli do „obýváku“. Lidi, vesměs jeho přátelé se tam mačkali, ale nikoho nenapadlo nadávat, v koutku zpíval Jiří Dědeček, kabáty a svetry se házely na jednu hromadu do další malé místnůstky u záchodu, a ten tam byl jen jeden. Ale všichni byli spokojení a vysmátí. Asi tak vypadaly večery s Markem. Byl samá legrace, možná se i tím snažil potlačit strašáka zvaného „deprese.“  Někdy proto mohl působit jako smutný klaun. Přesto pořád čekáme, že se ozve v telefonu a uslyšíme tam ten jeho bodrý smích.

Kvůli němu chtěl můj přítel přesídlit do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde Marek tehdy účinkoval. Já jsem z toho nebyla příliš odvázaná, protože jsem si teprve zvykala na realistické scény odehrávající se na divadelních prknech. A Ústí tím bylo vyhlášené… V  Dejvickém divadle hostoval ve hře Karamazovi, kde ztvárnil tak, jako ve filmu Petra Zelenky polského důstojníka. Překvapením pro mě bylo jeho angažmá v Jihočeském divadle. Měl rád volnost a dělal si srandu z toho, že někdo někam musí, že musí vstávat apod. Dřív byl názoru, že se nechce nikde „uvázat“. Každopádně spolupráce s bejbypankovým kabaretem „Kašpárek v rohlíku“ s podtitulem „Dneska to roztočíme“ mě potěšila. Za zmínku taky stojí jeho one man show „Blb“. Jezdil s tímto kusem po divadlech, festivalech, hospodách a klubech a na sto minut se změnil v postavu člověka, který vám předehrál celý svůj život. A proč si vybral Blba? Byl to příběh o muži, který byl za něj považován, neboť svět okolo sebe vnímal tak trochu jinak, než ostatní.

Před týdnem se Marek vrátil z lodi. Pamatuji si, jak nám nadšeně říkal o kapitánských papírech. Upadl ale do kómatu a už se neprobudil.