V nedělní debatě OVM proběhlo, že občané začínají zase věřit justici, protože se zvedl počet soudních případů vymáhání dluhů. Ona se jedna a ta samá věc dá různě vyložit. Dle mého názoru vše zašlo tak daleko a věřitelé začali věřit, že své pohledávky získají přes soud. Nebo také, že věřitelé si nějakým způsobem zajistili vyšší dosažitelnost svých práv přes soudy. V nedělní debatě se většinou hovořilo o nezávislosti justice, méně času zbylo na její zkorumpovanost.
Nelze zapomenout na opakovaný pokus dosadit na Nejvyšší soud politicky loajálního kandidáta a útoky na představitelku Nejvyššího soudu, vyhrožování Ústavnímu soudu omezením jeho pravomocí, rozhodnutí soudce Cepla na druhé straně pak plasticita práva v případu Čunek, kauza soudce Berky, vyšumění všech korupčních kauz. Ano, to jsou důkazní jevy jak nezávislosti, tak určité korupčnosti tohoto rezortu. Jak se dá prokázat korupční jednání soudce? Peníze se už v igelitkách nepředávají a korupce v tomto prostředí je skoro sofistikovaná. A jak v některých případech rozlišit, zda se jedná o nezávislost nebo korupčnost?
Podle mého názoru se justice nesoustředí na důkazy negativních činů, ale skutky posuzuje podle dodržení či nedodržení procesních předpisů samotného případu. Hlavní smysl právního přepisu při jeho uplatňování nebývá naplněn a použit.
