Hodně vážná úvaha o dnešní vlně stravování, kdy podle mě nevyhrává "rozum - racio", nýbrž jakési marketingem do gigantických rozměrů pufované zrníčko kukuřice, které mnozí lidé hledající sami sebe přijmou za modlu.
Nedávno jsem byla svědkem nepochopitelného běsnění jedné dívky na večírku. Nevěděli jsme, co se jí stalo. Nakonec nám roztřesená žena sdělila, že snědla kousek klobásy, kterou ona z přesvědčení nejí... Podtrženo sečteno – tolik hysterického křiku kvůli jednomu kolečku klobásky!? Jakékoliv programové omezování se v jídle, které možná voní moderním filosofickým stylem života, je podle mě jen projev strachu, případně moderního neurotismu. Druhý protipól - konzumace jídla jen „abychom nějak zabavili ruce a uklidnili nervy“ - to je taktéž čistý strach, deprese aj. Myslím si, že nejlepší volbou je dodržovat střed. Mám ověřené, že i tělo řekne, co potřebuje. Někdy člověk cítí, že by si dal třeba ředkev, špenát, maso nebo cokoliv jiného. Tak si to má dát. (Stejně jako děti někdy jedí hlínu nebo omítku. Možná tak ale činí jen kvůli matčinu nevalnému kuchařskému umění.) Ačkoliv jsem v mnoha pramenech četla, že maso v těle člověka dlouho hnije a zplodiny tohoto procesu jsou velmi zdraví škodlivé, myslím si, že více škodlivější je, když má člověk na to maso chuť a se silným asketismem se mu vyhýbá. Co je tedy opravdu „racionální – rozumné?“ Jednoduchý ilustrační příklad: Člověk A žije v lese. Je vegetarián a pokud v obraně zabije vlka, pak toto krásné zvíře - z výživového hlediska krásný kus bílkovin - zakope v lese...... Ba co víc, jeho kamarád B je dokonce vegan. Ten ve svém domově – přírodě; která oplývá medem, pstruhy v řece a kdoví čím ještě; tím vším pohrdá a s princeznovským pokrčením nosu odvrací tvář. Myslím si, že dnes velmi oblíbené „cokoliv– ánství“ naznačuje, že člověk nepostoupil ve vývoji výše, bohužel spíše se odtrhl od přírody. Člověk si myslí, že si všechno vyrobí z umělé hmoty, pod mírně pokryteckou záminkou - aby šetřil přírodu. (Pak planeta bojuje s tunami PET lahví. Ale to je jiné téma..) Lidé jsou stále, i když mnozí nechtějí, součástí flory a fauny a v tomto propojeném společenství platí jasné zákony, expresivně - života a smrti. Je to jasná symbióza. Ovoce spadne ze stromu, pochutná si na něm červ, na červovi pták, na ptákovi nějaká šelma, na šelmě člověk (na člověku třeba medvěd.) Podle mnoha pramenů se prý tento člověk rozumný nyní nachází na svém historickém mezníku, kdy se lidé stávají více duchovními. Zas tak s tím nesouhlasím. Nepřikláním se ani k modernímu mnichovi co se živí jen makrobiotiky a čistou vodou, a který když se dozví že netřídíš odpad, tak se s tebou přestane bavit, ani ke konzumnímu strejcovi, co se láduje vlašským salátem a zlatavým mokem u televize. „Racionální“ strava, by měla být, jak vyplývá z názvu – rozumná, nikoliv křečovitá.
