Pokrytectví s altruistickou tváří?

Došla mi zásilka z neziskové organizace. Z obálky na mě vykoukly čtyři náramky. Pořídila jsem si je z toho důvodu, že prý díky zakoupení každého z nich se ze získaných peněz nechá naočkovat jedno dítě v Ugandě proti základní škále nemocí. Dotyčná nezisková organizace je stromem, jehož kořeny jsou rozrostlé po celém světě a já si tak byla jistá, že neházím peníze oknem.

Držím si tak silikonové kroužky v rukou a přemýšlím, jak s nimi naložím. Jeden jsem okamžitě navlékla na zápěstí a řekla si, že mi sluší. I ten pocit dobrého skutku mi vykouzlil slušivý úsměv. Bylo mi dobře, cítila jsem se jako kohout, který si pyšně vykračuje po dvorku.

Pomyslela jsem děti ve východní Africe, které díky mě získají lepší start do života, a s chutí jsem pokračovala v práci.

Těsně před polední pauzou mě napadlo, jak naložit se zbývajícími třemi náramky. Dám je svým synovcům. Ó, to je nápad. A řeknu jim, že to není jen kousek silikonu, ale celý začátek nového života. Myšlenky mi letěly jedna za druhou. Povedu je k soucitu a zájmu o lidi. I když mé synovce od mrňat s kakaovou pletí dělí tisíce kilometrů, jsou to všechno děti, lidé jako my všichni.

Při té myšlence jsem se zatetelila.

To je ono! I když se tyto děti nikdy nesetkají, bude je poutat krásné gesto lidskosti.

Byla jsem ohromena velikostí myšlenky na pozadí svého činu.

…

Ale jen chvíli.

Všechno mi došlo.

Proboha, co jsem to já za tetu!

Mí dva synovci budou mít za chvíli narozeniny.

Kolikrát jsem jim dala něco opravdového? Kolikrát jsem se s nimi pobavila? Sleduji, jak rostou? Jak prospívají ve škole? Vím, jací jsou, co mají rádi?

…

Z dětí mé sestry se pomalu stávají chlapi a já byla tak hloupá, že jsem byla okouzlena umělou a prázdnou sílou anonymního altruistického gesta. Místo abych se věnovala svojí rodině, dělala jsem rozmáchlá gesta v rámci demo verze hry se jménem Spasitel světa. Čepýřila jsem se sama nad sebou, nad váhou svého činu, místo abych těm dvěma dětem dala opravdovou pozornost, čas a zájem.

A občas maličkost.

Nemusí jít o velké dary, ačkoliv darovat třeba kamínek z potůčku v dnešní době zní hodně zasmrádlým romantismem, který se hodí ledajak ke starým trempům u táboráku.

…

Náramky jsem odložila a zasmála se sama sobě.

Za chvíli zavolám mojí sestře.

Domluvíme se a pojedeme všichni spolu na výlet.