O žárlivosti

Toto pojednání má ilustrovat zhoubný stav v mysli člověka, tu pošetilou pohnutku, jakou je žárlivost. Popišme si osobu, která žárlí. Může to být živý organismus, přičemž většinou je to muž. (Žijící stav není podmínkou, protože žárlivost může jít i za hrob.)

Občas žárlí i ženy, to ale pak nejsou ženy, nýbrž semetriky (vznik a přesný význam tohoto slova jsou mi utajeny.) Žárlit může i dítě. U něho je to životně důležitá věc, protože prso maminky s lahodným mlékem patří přece jemu, nikoliv tatínkovi. Žárlivosti může podlehnout i zvíře. Jak mnohé zdroje tvrdí, zvíře nemá duši, jen nízké pudy. (Nesouhlasím s tím.)

Žárlivost je opravdu záležitostí nízkou, obvykle koncentrovanou v části těla nízko pod pupkem. Je to pudová pohnutka, která, ač to nezní moc romanticky, má v našich životech stále své místo, bez ohledu na evoluci člověka.

V žárlivosti jde o to, že máme strach, aby někdo jiný našeho druhu nebyl pro někoho, koho máme rádi, lepší než my sami. (Jsou ovšem i pozorování, kdy žárlí např. papoušek na psa, ale to se zřejmě jedná o úchylku, nikoliv o běžný jev. Posouzení této situace nechám na odbornících.)

Na co může dotyčný živý tvor žárlit? Na cokoliv, čemu jeho milovaný věnuje pozornost, místo aby obcoval (ve smyslu trávení času v jakékoliv poloze) s ním.

Řekněme, že muž má dívku, která holduje houbaření. Muž chce pobývat o víkendech s dívčinou, jenže ona se radši toulá po lese. Muž může nabýt dojmu, že lecjaký suchohřib je víc než on. Pokud je chlap žárlivec silného kalibru, představuje si ve velmi sytých barvách, jak žena flirtuje s náhodnými myslivci, turisty a sběrači plodů. Pokud je jeho představivost opravdu silná, vidí před sebou ženino skotačení do nejmenších detailů. (Včetně body shotu pomocí lesních jahod. To už je ale znak chorého mozku, protože kdo by se sám vystavoval mučivým fantaziím?)

Jaké je řešení, pokud muž houbaření považuje za totální ztrátu času a bohaprostou nudu a ženu proto nechce na jejich toulkách doprovázet? To je těžké. Chce to mít důvěru sám v sebe. Věřit, že jsem pro dotyčnou tak vzácná osobnost, že nemá potřebu hledat někoho jinde, natož někde v houští nebo na posedu. Naopak je známo, že pokud muž ženu až moc hlídá, může to mladici přinutit k tomu, aby si s náhodným kolemjdoucím „uvařila“ houbový guláš.

Svoboda, volnost, důvěra – zní jasné doporučení.

Popišme si jinou situaci.

Žena žárlí na počítač, protože se muž kouzelné skříňce věnuje více než jí.

Toť zapeklitá situace. V dnešní virtuální době tráví každý z nás s počítačem mnoho času. Pokud je ženin přítel osmnáct hodin za den fascinován mikroprocesorem místo ženinými ňadry (nebo očima, jak je libo), může to dámu zamrzet.

Nabízí se několik řešení, z nichž žádné není dost dobré. Záleží jen na ženě, kam až chce ve své intoleranci technikou zajít.

Nejsnazší je vypnout proud. Jednoduché, radikální, ale vyzní jen asi jako pošimrání na chodidle. Přítel nahodí agregát a jede dál a zoufalá žena v krajkovém prádle může předvádět tanec hula hula ale stejně to je k ničemu. Další možnost je stáhnout nějaký dobrý vir. Nedoporučuji. Muž by u počítacího stroje strávil dny a noci nebo, pokud je opravdu dobrý iťák, vir by okamžitě exportoval do karantény a tam by i následně putoval i viník, který trojského koně stáhl.

Nejlepší řešení je říct sousedovi Toníkovi, aby dívčinu vzal na týdenní výlet do Tater. Pokud by si ani po sedmi dnech muž nevzpomněl, že má ženskou v horském průsmyku se sousedem mužného vzrůstu, je nejlepší jít o dům dál. Obvykle se ale chlapák chytí a vyruší kočenu uprostřed velkého mejdanu svým naléhavým telefonátem. Je jen otázkou hloubky jejich vztahu, jestli ženština dá (přednost) pozornému sousedovic Toníkovi, nebo je její láska k počítačovému maniakovi větší než vzdálenost ze slovenských velehor do Brna.

Každopádně láska a důvěra hrají prim a nevyplatí se špehovat a podezírat kohokoliv. Můžeš žárlit na manželovo nové auto, protože o něj muž tvého srdce s láskou pečuje, nebo na šťavnatou Pamelu Anderson, protože dokáže u tvého muže navodit stav, kdy slinné žlázy v jeho ústech pracují naplno. Můžeš žárlit i na manželovu kamarádku Moniku, protože je s ní každou středu na tenise a tvůj muž vždy přijde domů rozzářený jako slunce.

Nech ale všechno plavat. Uvař si kávu a zhluboka se nadechni.

A v nejhorším zazvoň na souseda.