Kořeněný parfém IV

Zastrčila jsem si pramínek vlasů za ucho a přijala hovor. „Ahoj Eriko,“ ozvalo se nadšeně z mobilu. „Ahoj,“ odpověděla jsem a mé nadšení bylo asi jako zelný list, který prodejce na tržišti ulomil a hodil do koše.

„Tak jsem si říkal – my dva, moje auto. Vyrazíme spolu někam!“ mluvil zvesela mužský hlas.

Pokračovala jsem ve svižné chůzi po obyčejné, spíše zpustlé ulici. Minula jsem hromadu odpadků, vysypaných z kontejneru a ohrnula nad tím nos.

„Honzi, promiň, teď zrovna nemůžu mluvit,“ sdělila jsem svému kamarádovi.

„Dobře, rozumím. A máš se? Včera jsi ani večer nebyla na chatu,“ otázal se muž, který mě znal už mnoho let.

„Někdy ti to všechno řeknu. Teď fakt promiň. Měj se. Zavoláme si večer,“ ubezpečila jsem ho.

„Tak jo, v pohodě. Opatruj se,“ odpověděl Honza „Jsem trochu nastydlý, tak mě napadlo, že zajdeme do sauny, prohřát se,“ pokračoval.

„Dobře. Večer si zavoláme,“ usmála jsem se nad jeho neodbytností, která mi dříve přišla protivná. Po tom, co jsme se ale na minulé procházce v parku políbili, začal se mi v jeho společnosti po duši linout zvláštní pocit, podobný duhovému světlu.

Nemám vůbec ponětí, kam náš vztah míří. Za žádných okolností ale nechci přijít o kamaráda. Láska totiž život jen komplikuje.

Zaklapla jsem mobil a rozhlédla se kolem.

Procházela jsem ulicí, kterou strážila dvojice platanů. Pod jedním z nich seděla na lavičce malá dívka s ještě menším pejskem.

Došla jsem už na zastávku. Kousek ode mě dřepěl bezdomovec a prohlížel si mě. Strčila jsem si ruce do kapes džín, možná proto, že jsem se tak cítila mužně. Za chvíli naštěstí přišli další lidé, takže mé obavy se s jejich příchodem rozpustily jako ranní mlha.

Zvláštní čtvrť. Proč tady Federic bydlí? Jako úspěšný architekt má určitě na lepší byt. Možná mu taková garsonka stačí, když je často na cestách.

Je to náhoda, že jsem byla přizvána na výběrové řízení na tu zakázku?

Ano, ačkoliv investor je můj kamarád. Prý ale chtěli někoho jako jsem já. Moderní kreativní menší firmu s dobrými referencemi. Nestáli o žádný nadnárodní kolos, který by je přišel na hodně peněz.

Sáhla jsem do kabelky a dotkla se červené složky. Těšila jsem se, až si plány areálu u Staňkovského rybníka prohlédnu.

Tramvaj brzy přijela a tak podpadky mých lodiček brzy klapaly po dlažbě centra města.

Do kanceláře ve staré zástavbě s vysokými stropy jsem přišla včas. Paní účetní už mě čekala u prosklených dveří. „Pojďte dál,“ usmála jsem se na milou paní se silnými brýlemi.

Usedly jsme ke stolu v mé malé kanceláři, kterou jsem sdílela ještě s Elenou, projektantkou na volné noze. Zrovna jsme se pustily do účtování paragonů, když energická mladá žena přišla s hrníčkem kávy z kuchyňky.

„Ahoj! Není nad to, dát si poránu pořádné presso. Káva z ulice je opravdu jen takové sladké nic,“ usmívala se mladá žena s krátkými vlasy v barvě kávy o které mluvila. Jak příznačné.

Žena s hrníčkem hned usedla k notebooku a svou bezednou studnici energie čile využívala k práci ve svém 2D programu.

Asi za hodinku paní účetní odešla a já konečně odkopla lodičky, nalila si minerálku a popojela s židlí k polici s dokumenty.

Vedle laptopu se na mě usmívala kapradina od maminky s ozdobným zápichem v podobě malinké želvičky. Mám ráda želvy. Dívala jsem se na ni a pocítila příliv energie.

Únava z nevyspání byla pryč. Jen se mi už po několikáté vybavila vzpomínka, kdy ležím krásnému muži v náručí a jeho zarostlá tvář mě šimrá všude po těle.

Při té vzpomínce mě zamrazilo.

Ovšem, polibek reality na sebe nenechal dlouho čekat.

Hurá do práce.

Obnova trvalkového záhonu u manželů v Rosicích mě naštěstí brzy zcela pohltila. Na rozdíl od Eleny nepracuji na počítači, ale plán výsadby maluji na výkresy a průklepový papír. Vybírala jsem z velkého množství sort půdopokryvného phloxu a nemohla se rozhodnout. Když jsem se začetla do vlastností sorty Scarlet Flame, vzpomněla jsem si na Federica. Nevím proč. Asi proto, že se u rostliny uvádí, že je menšího vzrůstu, než je obvyklé.

Usmála jsem se.

Nákres záhonu jsem dala po chvíli stranou a vytáhla složku z kabelky.

Když jsem otvírala desky, měla jsem dojem, že cítím slabý závan Federicova parfému.

Půdorysy pozemku areálu hotelu jsem se šustěním rozložila po celém pracovním stole. Četla jsem pečlivě legendu, abych všem značkám zcela rozuměla. Uprostřed horečného soustředění mě vyrušil zvonek.

Někdo k nám přišel.