Kořeněný parfém 7

Zrovna v těch okamžicích Federic seděl ve svém renaultu. Byl na dálnici, asi v polovině cesty do Staňkova. Motor tiše předl, jako by broukal vokál k písni od Deep Purple, která zrovna hrála v rádiu. Federic klidně a lehce svíral volant a držel se v levém pruhu. Kupovitá mračna na obzoru vytrářela prazvláštní baroku podobné kudrlinky a Federic si vzpomněl na křivku Eričiných boků.

...

Bílá čára na silnici před ním vyjadřovala jeho život. Neustálý pohyb vpřed za novými obzory.

Cestování za prací ho trochu unavovalo ale mnohem víc bavilo. Kvůli věčnému kočovnému životu se rozešel i se svou přítelkyní. Odstěhoval se na nějaký čas z Francie, nyní do srdce Evropy.

Se zajímavým projektem hotelu se seznámil už před několika lety.

Obdržel tehdy e-mail od známého, Alphonse Greniera, muže, který má společenské styky v České republice. Muž mu osvětlil výběrové řízení na zajímavý projekt hotelu. Federica záměr brněnských investorů zaujal. Zejména proto, že hotel je koncipován jako certifikovaný pasivní dům, navíc soběstačný a tudíž ekologický. Zejména kvůli tomu, že stavba měla vyrůst na hranici chráněné přírodní památky, byl tento projekt velmi zajímavou výzvou.

Federic prošel sítem výběrového řízení a aby byl blízko dění, přestěhoval se do Česka, do dosahu investorské společnosti a dvě hodiny jízdy autem od místa realizace.

Nyní byl Federic už na několikáté cestě do cíle, kde se měl zabývat nesrovnalostmi, které se objevily až při realizaci stavby. Aktuálně musel řešit komplikaci, kdy podle Asociace hotelů ČR nemohla být novostavba zařazena do navrhované kategorie first class, z důvodu odebírání vody z pro užitkové využití z místního pramene.

Dálnice šedě ubíhala a Federic si stále v hlavě promítal řešení, která navrhl. Mírně mu dělala problémy česká legislativa, kterou si pročítal přeloženou do anglického jazyka. Jeho odborná angličtina nebyla špatná, ale rodná francouzština je mu přece jen bližší.

Mezi buclatými mračny nesměle vykouklo slunce. Federic se zakřenil a natáhl se do přihrádky pro sluneční brýle.

Bylo odpoledne a chuť na kávu se dostavila s toužebnou naléhavostí.

Když se u svodidel objevila značka příborového náčiní a šipka doprava, muž neváhal a zařadil se na správnou stranu.

U motorestu asi chvíli pršelo, protože silnice byla ztmavlá vlhkostí a vzduch voněl ozonem.

Federic vstoupil do budovy. Přivítala ho příjmená atmosféra, zřejmě podpořená jemně oranžovou výmalbou, usoudil.

S táckem a úsměvem stanul u pultu a okatou slečnu oslovil jednoduchým:"Vienna coffee, please."

Posadil se ke kulatému stolečku a na chvíli zavřel oči, aby si odpočinul. Cítil jen vůni kávy a slyšel jak z chraplavých reproduktorů zpívá jakýsi muž tklivou píseň.

Zadíval se na servírku, která zrovna za pultem krájela koláč.

To snad ne! Šílené! Je to celá ona.

Celá Madou.

Federic zíral na drobnou dívku a jeho pohled jakoby zakryla bílá mlha.

Polila ho ještě nezhojená horká bolest.

Ta dívka je jí tak podobná!

Federikova hruď klesla ve velkém výdechu.

Co je mrtvé, není třeba vytahovat z hrobu, pomyslel si.

Velmi racionální, praktický muž, byl na chvíli konsternován. Zdi jeho stabilního charakteru byly narušeny zemětřesením vzpomínky na milovanou ženu, se kterou se musel nedávno rozejít. Vybavily se mu její černé oči i drobná ústa, ta, která s takovou chutí líbal.

Kolem prošla skupinka lidí, asi zájezd. Dotyčný houf hlučících lidí probudil Federica z rozjímání.

Muž se zhluboka nadechl, jakoby chtěl mužně čelit hloupým emocím a vzápětí odložil myšlenky plné minulosti na talířek spolu s papírovým pytlíčkem od cukru, který dosud žmoulal v ruce.

Vtom mu začal zvonit mobil. Zmáčkl zelené tlačítko a poslouchal. "Dobrý den, pane Cahier," ozval se mužský hlas lámanou angličtinou, "jelikož jste nereagoval na mé písemné oznámení, které jsem Vám zaslal doporučeně na konci ledna, vstoupila nyní v účinnost tříměsíční výpověď z nájmu bytu."