Komunikace mezi mužem a ženou

Zamyslela jsem se nad úrovní a stylem dnešní komunikace mezi dvěma dobrovolnými uchazeči o partnerství. Obvykle to je muž a žena, ale nemusí to tak být. Expresivně řečeno, ti dva si začnou vonět.

Když se podíváme hluboko do historie, o doslovné vonění asi nepůjde. Jsme totiž v pravěku.

Samec, v budoucnosti se mu říká muž, si vyhlídl samici, ženu. Vzal svůj pazourek nebo jiný primitivní nástroj a praštil. Ovšem ne tu ženu, nýbrž divoké prase nebo jinou lítou šelmu. Zabité zvíře hodil dívčině k nohám. Dívka, poprskaná krví, očividně činem dojatá, se následně poddá k mužovým živočišným touhám a porodí mu řadu potomků. Mimo pár posuňků (např. ukazováčkem si zaťukat na čelo, neboli „jsi úplně blbá“ ) či zamručení ( to taktéž mužům zůstalo dodneška) to je celá jejich komunikace.

Nyní jsme ve středověku.

Rytíř mohl dívce poslat truhlici zlata (buďme ale romantičtí), mohl jí jako vyjádření svých kvetoucích citů složit báseň nebo poslat psaní. (vysvětlivka pro mladé lidi ve 21. století. Psaní je e-mail psaný rukou a to zbytečně pracným písmem na papíru.) Psalo se inkoustem a ten byl drahý, na papír a ten byl ještě dražší. Mládencova nejdražší mohla tedy očekávat psaní v řádu dní, neřkuli týdnů. (Podle toho, jestli měl kurýr slabého koně nebo žaludeční slabost po nestřídmé konzumaci vína předešlého večera.)

Nyní jsme se ocitli ve 20. století.

Hoši píší dívkám dopisy z vojny, nebo dokonce z válečné vřavy. Dívčina drahocenný kus papíru schovává pod polštářem před maminkou, protože ta její lásce nepřeje (nepřejícnost lásce mladých lidí se objevuje v každém století.)

O velkém štěstí mohou hovořit ti, kteří dokonce mohou na dálku hovořit, protože mají doma telefonní aparát. Ti méně vyvolení volají na své vyvolené z chodníku do (v nejlepším případě otevřeného) okna.

Teď pulzuje 21. století.

Smsky, maily, chat zabezpečují non-stop komunikaci. Kočena marně čeká pět minut odpověď na chatu (čti četu) a chytá ji z toho migréna. Dotýká se prstem svého displeje ve škole, v práci, v tramvaji, na zastávce, v obchodě, všude. Zrychluje se komunikace. Jsme si ale opravdu blíž? Pokud ano, svědčí nám to? Je důležité vědět o příteli co dělá, kde byl a co prožil ještě dříve, než nám to on sám poví na osobním setkání? Široká světová síť zlehčuje komunikaci a my jsme zastižitelní prakticky kdekoliv. Samozřejmě že se najdou jedinci, např. muži, kteří na manželčin dotaz, proč byli nedostupní, odpoví, že neměli signál nebo naopak něco měli – vybitou baterii. Třeba ale nic neodpoví, jen si zaťukají prstem na čelo.