Jak žena přehnaně taktizuje a proč to je k ničemu

Přišla jsem na to, kde dělám největší chybu. Kde? Tím, že taktizuji a čekám. Čekala jsem např. rok na to, až bude mít spolubydlící narozeniny, abych ho mohla neformálně políbit. Dnes nadešel ten den. Sympatický zelenooký chlap nakoukl do kuchyně, když jsem vařila.

„Všechno nejlepší,“ řekla jsem mu a očekávala jakýkoliv, aspoň oční kontakt.

Nic nepřišlo, spíše muž v mžiku odešel.

A já zarytě mlčela a míchala guláš. Brambory se v červené tekutině pomalu rozvařovaly a já dumala.

Roční čekání na ten pravý okamžik bylo tatam. Moje tajné sny se zřítily do propasti, kam ihned spadla i moje nálada.

Promluvil rozum? Nebo to byla zbabělost?

Moje složitá hlava každopádně padla na betonovou zem, která se líně rozprostírá před kuchyní.

Proč se můj sen nesplnil?

Protože přemýšlím?

Nedávno jsem poslechla své emoce a po dlouhém čase sladkých nadějí řekla svému nejlepšímu kamarádovi, že s ním chci chodit.

A jaký byl výsledek?

Hrách, s nonšalancí hozený o stěnu, až bolest od ran pisum sativum, ve zpětném letu cílící viníkovi přímo do očí, způsobila paralýzu.

Kamarád už není kamarád ani partner. Je to jen přelitý kaktus, ze kterého po uhnití zbyla jen slupka.

Můj promyšlený taktický krok, založený na domnělě skálopených neverbálních indiciích byl chybný.

Dlouholeté studium nonverbální komunikace bylo nanic. Velikost pupily, haptika, zájem. Všechny náznaky, které se zdály být příznivé, se ukázaly jako „feik.“

Dalekosáhlé a dalekodlouhé přemítání je ztráta času.

Člověk má stanout tváří v tvář pravdě, upřímně a s lehkostí.

Každého by přece do očí trklo, že pokud se se spolubydlícím dva roky míjíme, jakýkoliv pokus a sblížení je zoufale iniciován jen na jedné straně bytu a pokus o vtěrný, rádoby náhodný dotyk v rámci potřesení rukou oslavencovi, byl vyzněl pouze jako ten guláš který vzkypěl z hrnce.

Kdybych u kamaráda neviděla něco, co není, tam, kde je jen přátelství, svěžest reality by mě objala dříve.

Proto volám „sláva“ pro otevřené oči a jasnou hlavu.

My ženy všechno řešíme jako taktizování ve válce a prostou radost z toho, že je den krásný i ve své nedokonalé podobě, přehlížíme.

I ten guláš, který se právě dovařil, je ve své jednoduchosti, pravé mistrovské dílo.