Děti na fotce jako karikatura doby?

Velmi mě překvapilo současné pojetí focení dětí, resp. jeden styl, kterým se v současnosti děti v ateliéru zachycují. Tento styl spočívá zejména v tom, že se děti fotí bosy. Nic zas tak zvláštního – bosi jsme se narodili.

Přijde mi to ale spíš jako póza vhodná pro popového zpěváka, který v této pozici dokresluje mírně erotickou náladu svého alba balad.

Každopádně, desetileté dítě ležérně sedící v džínách a naboso působí jako bravurně zimprovizovaná sonda do současné exhibionistické doby, kdy děti jsou mj. velmi brzy považovány za dospělé.

Na okraj uvedu, že módu nepřijímám bezmyšlenkově, jen ji akceptuji jako nezbytný vývoj společnosti, i když si z ní někdy ťukám na čelo.

Druhá rána do hlavy bylo, když jsem spatřila, že fotograf profesionál zvěčňuje děti tak, že jim do rukou strčí sto let staré rekvizity, jako např. fotoaparáty nebo gramofony.

Proč to?

Podle mě má jako vizuál dítěte tak i jeho doplňky vypovídat o době, ve které je snímek vyfocen, aby i děti dětí žasly, s jakými „hračkami“ si písklata hrála v roce 2014.

Proč dítě svírá sto let starý přístroj?

Celkový výjev  - bosého ledabylého „manekýna“ držícího v ruce starou rekvizitu - na mě působí jako nadabovaná němá groteska. Dítě totiž k věci nemá vztah a tváří se stejně dřevěně, jako podlaha v ateliéru.

Kdo jiný má pulzovat životem než děti? Ztvárňovat fontánu energie, čímž dítko je, s archaickou vykopávkou z antikvariátu, mi přijde jako hloupost bez myšlenky.

To už by desetiletý chlapec mohl pózovat s vysušeným nebožtíkem, půjčeným z kapucínské krypty, i s nápisem:“Co jsem nyní já, budeš i ty.“

Proto, kdybych byla fotograf, nechala bych Tomáška nebo Sárinku, aby si nerušeně hráli se svou oblíbenou hračkou a jen na ně několikrát zavolala, aby se na mě podívali.

Křečovité pózování jde totiž na snímku velmi dobře vidět a vyvolá pouze podobnou reakci – křečovitý úsměv.

Gramofon nechejme ležet v antikvě, kde si ho se slzou v oku prohlíží starý děda, oblečený v tesilových kalhotách a svírající v ruce původní síťovku ze Žďáru.

Děti jsou obraz současné doby a tam patří Lego, dinosauři a mobily, ne nějaký gramofon na kliku.