Jak to vnímám já: Tak schválně, ještě zdravíte?

Asi všichni známe dva základní pozdravy: "Dobrý den a na shledanou". No, tyhle pozdravy se  už nějak moc nenosí - jedná se spíše o formalitu při  úředních jednáních. Jinak  nezřídka kdy slyšíte pozdravy, kterým občas nerozumíte.

A to v tom lepším případě. 

Zdravení se už nenosí!

No, mladou generaci pobaví pozdravy jako:  "Čest práci!"  nebo: "Pozdrav Pán Bůh". Úsměv ve tváři by jistě v dnešní době vyvolal i pozdrav: "Ruku líbám milostivá" či "Pěkný den vinšuji!"

Dříve narození nechápou, proč se mladší ročníky zdraví jako: "tě pic, bus, čus, zdar, čágo, pa, papánek"  a podobně. Teď mě napadlo, zda si ještě někdo vzpomene, kdo se prezentoval pozdravy jako: "Čágo bélo šílenci" či "Slunce v duši"?

Ono je ve své podstatě asi jedno jak se kdo pozdraví, ale přinejmenším při vstupu do veřejných institucí by neměl trpět nefunkčností hlasivek nikdo, protože se říká, že i to tele umí zabučet!

Vždy, když někde zaslechnu diskuzi na téma zdravit či nezdravit si vzpomenu na starý a letitý vtip, jak stará babka nastoupí do kupé ve vlaku, kde sedí mladíci a pozdraví:

"Dej Pán Bůh dobré jitro mládenci!" a kluci se dají do strašného smíchu: 

 "Ale babi, Pán Bůh není a nebyl a nebude..."

Babka pak celou cestu mlčí a když vystupuje, obrátí se na mladíky a pronese:

 "A nynčko mi polibte prdel - ta byla je a bude!"

Tak já ráno při příchodu zdravím povětšinou: "Dobré ráno, dobrý den či ahoj" - podle toho koho zdravím. Při odchodu z práce se s kolegou krom pátku loučíme slovy: "Zas ráno". Jinak si v pátek přejeme: "Hezký víkend".

Ovšem včera kolega při odchodu řekl:

"Rád bych pozdravil jako obvykle, ale něco v mých vnitřnostech dává o sobě vědět a musím letět nebo místo zas ráno  - bude spíše ...???"

 Co asi tak mohl dodat, že?

 Doufám, že to stihnul.