Proč jsem se vlastně dal na politiku?

Tak tuhle otázku slýchám od známých a kamarádů hodně často. Ne vždy je položena přímo, ale je většinou pokládána s velkým despektem, něco jako, co blbneš, vždyť to není normální, do politiky se slušný člověk necpe...

A právě o tom to je... Co dělat se stávající vnitropoliticku situací? Na to není lehká odpověď, opravdu ne. Pokud si myslíte, že stačí jednou za čtyři roky zvednout zadek a hodit to některé z parlamentních stran, tak vám na rovinu říkám, že je to blbě. Nic se nezmění a vy budete zase nadávat, že jste už asi po sté naletěli vlastní lenosti. Nic se totiž nespraví samo. Jak jsem někde četl, samo se nic dobrého nestane. Je třeba si to odpracovat. 

Žijeme v krásné zemi, máme se relativně dobře, holky máme snad nejkrásnější na světě, bezpečnostní situace je zatím také dobrá. Zatím. Nicméně naše země nemůže donekonečna táhnout tu neustále bobtnající byrokracii a korupci. Dnes už se v tom množství zákonů nikdo nevyzná. A není se čemu divit, když ani zákonodárci neví, o čem hlasují... Hlavně že obyčejným občanům se neustále jen nařizuje a zakazuje...

A hodně parazitů napojených na dotace se dnes živí a veze na tom, co musí ostatní tvrdě vydělat a odvést formou povinných odvodů, které jsou neúměrně vysoké. Obyčejné malé a střední podnikání se stává pomalu velmi drahým adrenalinovým sportem. Drobným živnostníkům a podnikatelům se neustále nakládájí na hřbet další a další povinnosti a hrozba sankcí za jejich nesplnění a vedle toho zde vzrůstá nebezpečně moc za podivných okolností zbohatlých miliardářů... Chybí jim jen moc...

Dalším popudem je bezpečnostní situace v Evropě. U nás jsme na tom zatím dobře. Ale zatím. Jak to vypadá s bezpečím ve městech na západě, vidíme, slyšíme a čteme dnes už téměř denně. Skoro bych řekl, že jsme si už na ty zprávy zvykli. Ne, nechci si zvykat. A chci, aby mé děti mohly žít v bezpečné zemi. Nejen proto je nebezpečné zatahování  naší země do větší a větší integrace EU a do eurozóny...

Tak asi proto jsem se dal na aktivní politiku. Daleko nejraději bych byl, kdybych tohe nemusel dělat a mohl ten čas věnovat své rodině a své práci. Ale dal jsem si horizont do konce roku 2018, že se pokusím něčím přispět a pak si to vyhodnotím, jestli to má pozitivní efekt, nebo ne...

A co vy? Budete dále nadávat na stávající situaci nebo se přidáte a pokusíte se něco změnit?