...ve věku požehnaných 75 let. Člověk, který jitřil mezi lidmi naděje i zklamání, člověk plný ideí a ideálů, prostě člověk. S pravdou a láskou na rtu, s chybami i klady. Odešel člověk a budiž mu země lehká.
Internet
Naslouchal jsem mu. Jeho vytyčený cíl, údajně cestou Švédska mě fascinoval a šel jsem za ním. Jeho Pravda a láska které musí už skutečně zvítězit, mi vlévaly sílu a optimismus. Jeho občanské a civilní chování ve mě budily naději, že občanská společnost se konečně dostává ke slovu.
Postupem let si člověk začal uvědomovat, že jeho občanství a ideje byly zneužity, zašlapány do země a postupně likvidovány. Že naši jestřábi a supi si berou jako zástěrku právě jeho velké OBČANSTVÍ. A že on už mohl v podstatě jen prohlásit, že tu vládne blbá nálada.
Teď tedy odešel. Smířen a ve spánku. Klidně a důstojně. Méně důstojné už jsou hony antihavlistů alespoň na odlesk jeho slávy. Nedůstojné jsou hony paparazziů na pohřební vůz. Jen udělat a získat fotku či dvě... Všiml jsem si borce fotografa, co lítal kolem vozu s foťákem a cigárem v koutku úst... Pieta? Né, supí jednání "urvi co můžeš".
Proč nám má být vnucována touha po občanství zaštítěná tím "nejlepším" co naše stranické špičky prý představují? Proč mám poslouchat farizejské řeči o občanství, pavdě a lásce od lidí, kteří ještě minulý týden osočovali všechny z okolí Václava Havla z ideologického až levičáckého poblouznění a z pravdoláskařství? Proč se teď tito lidé chtějí hřát na jistě významné ale smutné události?
Proč najednou nevíme, co naše vláda na nás chystá nového, proč jen následujeme manipulaci davu? Proč nás najednou nezajímají problémy naší země, neschopnost naší vlády a úplatnost politiků? Protože nás manipulují. Hází nám vějičku pamětní občanskosti.
Odešel člověk. Prezident, dramaturg, spisovatel. Přítel i nepřítel. Nenechme se jeho smrtí zaslepit protože život jde a musí jít dál. A naše problémy nejsou ani odsunuty ani zapomenuty. Jen jsou haleny do husté mlhy smutku.
Odešel člověk. Byl skromný, se smyslem pro humor. Víc by se mu asi líbilo, kdyby se s ním národ loučil spíš humorem, úsměvem a ctí. A tak tedy, pane Václave Havle, čest Vaší památce. Dnes si na Vás dáme štamprdličku. Vzpomínáme v dobrém.
Kdyby to byl býval viděl, jistě by Vám Karel Kryl nad hrobem zaspíval tudle písničku.
