Hořící svíčka

Venku je pravé dušičkové počasí, v kalendáři je napsáno Památka zesnulých. Jsem takzvaný "věřící ateista". Nepotřebuju církve na to, abych vzpomenul na ty, kteří za svého života ovlivňovali i můj život. A tak je dnešní den jiný, než ten včerejší a jiný, než ten zítřejší.

Po osmé hodině se vypravíme. Já a můj pes. Podél Berounky do pět kilometrů vzdálených Řevnic. Dojdeme ku kostelu, jistě mineme i nějaké ty stánky s věnci, věnečky, kytičkami. Stačí mi jen pár svíček a zápalky.

Projdeme se krásnou podzimní krajinou a už tu cestu budu věnovat vzpomínkám. Na babičky, dědy, kamarády, známé.... Na všechny, co pro mě v životě moc znamenali a znamenají i dnes. Bohužel, jen ve vzpomínkách.

U kostela zažnu svíčky, postojím, pak vyzvednu Bohouše a vypravíme se zpátky. Ony totiž ty vzpomínky dokáží člověka oprostit od stresů a nepohody. Bude mi jedno, jestli dělají poslanci přes čas, bude mi fajn s těmi, které jsem kdy znal ale už je nemohu potkat osobně.

A ty moje svíčky? Jistěže nebudou hořet věčně. I těch pár hodin snad přinese trochu světla do dalších srdcí lidí, kteří se přijdou poklonit těm svým zesnulým. Přeji krásný den a vzpomeňte...