Krásné by bylo, položit se do vany a pak vytřít si kůži osuškou až do ruda a natřít se kolínskou a pak si vzít bílou košili a barevného motýlka a dvouřadové sako a nablýskaný polobotky a taky ležérní plášť a pak zapálit si doutník, na cestu si dát skotskou a vyjít do ulic,
zajít do sázkové kanceláře co bývala ve Fénixu a vsadit si na koně co zrovna poběží poslední turf na Long Champ a místo výhry dát si kávu a pak zajít do kavárny U Nováků a zahrát si partii kulečníku a pak projít všechny bary pěkně podle abecedy… Alhambra, Barbara, Cascada… a to všechny a po řadě a žádný do kterého jsem kdy vešel nevynechat a všude potkat někoho známého a s každým bych zrovna dnes, si měl co říct. Pak se nechat svým taxikářem odvézt až na Barrandovské te-rasy a v Trilobitu si dát Chardonay a pak se dívat na Prahu a jít a jen tak… čistě z plezíru, z desetimetrového prkna skočit do bazénu a zatím co všechny slečny budou vzdychat ÁCH, ze sebe otřást vodu jako rozdováděný teriér a pak jednu z nich vyvést na parket, a pak si dát hodně krvavý biftek a sníst jen pár soust a zbytek dát somrá-kovi co chodí do zaplivaný hospody u váhy Smíchovského nádraží a zaplatit mu sto piv a nechat si od něho už po sté vyprávět, jak dělal dráteníka v Bosně a jak ho milovala „céra“ statkáře a jak jí zbouch-nul v tom mlází pod horou a musel utéct a teď proto žebrat na pivo v téhle hospodě, protože to je jediné místo na světě kde může žít. A pak jít do Bogaccia a tam mu najít krásnou slečnu a pan Venclů by mu za pětitisícovku zahrál sólo a somrák by se s tou vo-ňavou slečnou ploužil po parketu a dámy by si držely nosy a říkaly ACH a pánové by to s tím somrákem chtěli měnit, ale somrák je hr-dej, protože je šlechtic. A pak jít Celetnou a počítat hospody a pajz-ly, všechny co znám a zastavit se u Týna a dát si u báby v podloubí párek a potom ho vyzvrátit do požární nádrže co si v ní Mistr Jan Hus máčí nohy. A pak jít Pařížskou ulicí a potkat dívku o níž jsem snil a ještě jednou prožít velkou lásku. Bylo by taky krásný… kdy-bych nemusel tu dívku prosit o prázdného bažanta. Tak to by dámy a pánové bylo krásné zrovna teď. Jenomže to všechno je nějak jinak. Místo na koně se sází do forbesu, neboli hracích automatů, Barrandovské terasy taky nejsou, prý to co z nich zůstalo, bude paní Havlová opravovat, a není ani bazén s desetimetrovým můstkem a kolem něho vzdychající slečny, není ani Boccaio, Supraphon z něho udělal nahrávací studio a kdoví co tam je dnes a kde jsou ty holky co se tam živily a vůbec, kde jsou všechny ty krásný holky z Celený a Pařížský kdy člověk nemusel mít strach z HIV a kde je ten můj taxikář, který vozil a vodil když jsem byl indisponován vedl až do bytu, sám odemkl vzal si z kapsy peníze a neokradl mě. Když se šourám k Tygrovi, tak vidím, že i ta Praha je najednou jiná, pořád je krásná, ale má kratičké sukýnky a dívčí tajemství žád-né. Asi nestačím s ní tak rychle mládnout. Ale možná až to zase vezmou do ruky socialisté a odboráři, tak zase budeme mít svá ta-jemství a budou šeptající zákoutí a nebudou okrádající taxikáři, pro-tože se jim to stejně nevyplatí a Barrandov? Pivo dostanu i v té zaplivané hospodě kde se scházel „proletariát“ a která se stále drží a čeká, dámy a pánové, čeká. Jen abychom na to pivo měli i tam.
