V Týru byla uchovávána korespondence mezi Šalomounem a Chíramem. Porovnáním Týrských a Chaldejských kronik s biblickými údaji dokazuje Flávius historickou věrohodnost Písma.
Dalšími historickými událostmi, kterými můžeme demonstrovat věrohodnost Písma svatého Starého zákona, jsou založení jeruzalémského chrámu králem Šalomounem, jeho zboření babylónským králem Nabuchodonozorem a jeho znovuvybudování za perského krále Kýra. Mimobiblické prameny potvrzující tyto události shromáždil Josef Flavius v už vzpomínaném spisu Proti Apionovi. Co se týče Šalomounovi stavitelské činnosti, odvolává se Flavius na tři prameny, které se vztahují k historii města Týru. Je to zaprvé autor Dějin Fénicie jménem Dios. Zadruhé na Menandr z Efezu, kterého citují např. i autoři Tatian a Klement Alexandrijský. Třetí zdroj uvádí Flavius prostě jako Fénické záznamy. Z těchto zdrojů cituje a ukazuje, že k budování jeruzalémského chrámu došlo podle týrských pramenů za vlády jejich krále Chírama asi 140 let před založením Kartága týrskými. Kartágo bylo založeno r. 814 př. Kr. To odpovídá biblickým údajům, podle nichž je založení chrámu Šalomounem datováno na r. 960 př. Kr. Týrské záznamy o korespondenci a spolupráci krále Chírama s Šalomounem se schodují s tím, co vypráví 1. kniha královská 5. Flavius říká: „Týrští dosud uchovávají mnoho listů, které si Šalomoun a Chíram vyměnili.“ (bod 111). Když pak Flavius rozebírá dobytí Jeruzaléma Nabuchodnozorem a návrat Židů za Kýra, odvolává se především na řeckého historika Béróssa. Béróssos byl současník Manétha, a tak jako Manéthos napsal Egyptika pro Ptolemájovce, napsal i Béróssos Chaldaika pro vládce Ázie Antiocha Epifana. Béróssos byl Chaldejec, ale svá Chaldaika napsal v řečtině. Jak píše Flavius: „Tento Béróssos vypráví podle nejstarších kronik o potopě a o záhubě lidí, stejně jak to vylíčil Mojžíš, i o arše, v níž se zachránil praotec našeho rodu Noe, když archa přistála u vrcholku arménských hor.“ (bod 130). Potom Flavius cituje Béróssovo vyprávění o tom, jak si Nabuchodonozor podrobil Egypt, Sýrii a Fénicii a odvedl zajatce do Babylonu a pokračuje: „i ve fénických archívech jsou zápisy, které se shodují s tím, co o babylónském králi píše Béróssos, totiž že si podrobil Sýrii a celou Fénicii. Souhlasí s tím i Filostratos ve svých Dějinách, když líčí obléhání Týru, a také Megasthenés ve čtvrté knize Indických dějin.“ (bod 143-4). Podobně dokládá i to, za kterého týrského krále se vlády nad Babylónem ujal perský Kýros, který vydal rozkaz k obnovení jeruzalémského chrámu, a uzavírá: „Je tu úplná shoda mezi našimi, chaldejskými i týrskými kronikami, co se týče chrámu, a potvrzuje se tak nezvratně mé výše uvedené tvrzení o stáří našeho národa.“ (bod 160). Shoda Písma a pohanských kronik v datování vybudování, vyplenění a obnovení chrámu, je výmluvným důkazem, že Písmo je kromě jiného i věrohodným historickým pramenem.
