Nač střílet do muslimů na potkání? Stačí zakázat propagaci islámu a oficiální existenci muslimských organizací.
Vyjádření starosty Benátek o střelbě na islámské šílence vykřikující na náměstí svá hesla o Alláhovi je velmi provokativní. Budí přirozeně jak vlnu sympatií tak "rozumnou" kritiku, ve smyslu, že přece není možno někoho zastřelit jen proto, že něco vykřikne. Co je vlastně možno v spravedlivé společnosti postihovat a co ne?
Stíhat člověka za pouhá slova, navíc náhodně vykřiknutá na ulici, to je skutečně silné kafe. Nicméně i tam už naše "demokratická" společnost dospěla. (např. z. č. 40/2009 Sb. § 356).
Platí-li ale pravidlo, že ten, kdo křičí "Alláhu akbar", bude vraždit, pak je daleko účinnější prostředek, jak jeho vražedným útokům předejít, než začít do něj střílet až ve chvíli, kdy to začne křičet! Tím prostředkem je ZAKÁZAT PROPAGACI TÉ VRAŽEDNÉ IDEOLOGIE, KTERÁ HO K TAKOVÉMU ANTISOCIÁLNÍMU CHOVÁNÍ PODNĚCUJE! V zemích s převážně muslimskou populací také nestřílí jinověrce na potkání, ale v mnohých z těchto zemí funguje tzv. zákon proti rouhání, který nemuslimům prakticky znemožňuje veřejně prezentovat své náboženské přesvědčení. Tento zákon proti tzv. rouhání bývá běžně užíván k perzekuci křesťanů, tak, že muslim přijde za křesťanem a před svědky se ho zeptá, co si myslí o Mohamedovi a je vymalováno. Křesťan má dvě možnosti, buď zapřít svou víru nebo porušit státání "zákon". My nemusíme být tak tvrdí jako jsou muslimové, proč ale nepostavit islám jako takoví mimo zákon? Jistě, věřit si každý může, co che. Také bych, na rozdíl od některých radikálních demokratů, dovolil, ať si každý v soukromí i na ulici říká, co chce. Avšak v mediálním prostoru musí být šíření vražedné ideologie islámu zakázáno. Stejně tak musí být muslimům znemožněno mít své organizace a veřejně fungovat jako náboženská společnost.
Islám je skutečně teroristická ideologie. Svědčí o tom i mnoho citátů z Koránu pojednávajících o tzv. svaté válce. (Viz např. zde: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/3068-krvave-verse-koranu.aspx.) Asi nejpádnějším důkazem je život samotného Mohameda. "Mohamed osobně přepadal karavany, které se vůči němu nijak neprovinily, podvodem vylákal lidi z jejich domovů, aby je mohl jen pro osobní mstu zabít, vedl dobyvačné války (pětinu kořisti si nechával pro sebe), nechal znásilňovat ženy přímo na bojišti, mezi mrtvolami jejich manželů, bratrů a synů, souložil s devítiletou dívenku (Aiša), čímž legalizoval sňatky dědků s malými holčičkami (korán mj. hovoří o rozvodech dívek, „které ještě menstruaci neměly“), přikázal vraždu stovek odzbrojených, spoutaných zajatců (Banu Qurajza), které mohl alespoň prodat do otroctví, ale on chtěl krev atd." (Islamofilie v kostce, s. 7 - http://www.ivcrn.cz/wp-content/uploads/2014/11/islamofilie-v-kostce2.pdf). Tento člověk je zakladatelem islámu, a islám, který se pokládá za náboženství, je, jako každé jiné náboženství, vlastně následováním svého zakladatele. Mohamedův život je pro muslima vzorem k následování, tak jako život Pána Ježíše Krista je vzorem k následování pro křesťana. Každý má svobodu vybrat si za svůj vzor Krista nebo antikrista, ale Mohamedovi antikristovské skutky ohrožující životy druhých musí být v právním státě potírány a potírána musí být i jeho ideologie, která k těmto skutkům vybízí.
