M. Jan Hus: "Nikdo nemůže bez zjevení vědět, že je hlavou církve"

Z 13. kapitoly spisu O církvi je vytažen i 10. žalobní článek. Žalobncům se zdálo, že Hus zpochybňuje jistotu, že někdo zastává církevní úřad (papež, biskup).

Hus se naopak snažil vnést světlo do toho, jakým způsobem má křesťan věřit "v" toho či onoho papeže či jiného preláta. Nemá v něj věřit jako věříme v Boha, ale má prostě lidsky předpokládat, že daný úřad zastává platně, pokud nejsou důkazy o opaku.

Citace 10. žalobního článku: „Nikdo o sobě nebo o jiném bez zjevení rozumně netvrdí, že je hlavou partikulární svaté církve, ani římský velekněz není hlavou partikulární římské církve“.

V Husově době byl neúměrně a cílevědomě pěstován kult papežství a světští panovníci i celé národy byli nuceni k falešné víře v papeže, jako by předmětem víry byl papež sám. Hus zde (je to 13. kap. O církvi) zdůrazňuje, že nemáme věřit v osobu konkrétního papeže tak, jak věříme v pravdy víry: že je jeden Bůh ve třech osobách, že Boží Syn se stal člověkem pro naši spásu, že Kristus svěřil Petrovi a jeho nástupcům klíče Božího království atd. V tyto pravdy věříme tzv. božskou vírou, protože je zjevil Bůh, který nemůže klamat. Ale to, jestli ten, kdo vystupuje jako papež, je skutečně Petrovým nástupcem, to nám Bůh nezjevil – tomu věříme jen obyčejnou lidskou vírou. Hus to demonstruje na příkladu falešných papežů – tehdy byli minimálně dva. S oblibou taky uvádí případ papežky Jany.

V 15. století bylo veřejné mínění, že v 9. století asi dva roky stála v čele církve žena, která přijala jméno Jan. V Sieně byla dokonce zařazena mezi busty papežů i její busta. Až v roce 1520 byla stržena. Historikové tvrdí, že šlo o podvod. Realitou však je, že zvláště v tomto a následujícím století bylo několik vzdoropapežů a že například zesnulý papež Formoza byl na příkaz svého nástupce vytažen z rakve, oblečen do papežských rouch, byly mu useknuty prsty a hozen do Tibery. A nejen o těchto otřesných případech se můžeme v dějinách papežství dočíst. V současné době je falešným papežem a zároveň arciheretikem, papež František, který líbá nohy transsexuálům, hlásá "evangelium" bez pokání a usiluje o jednotu všech náboženství v duchu new age a likvidaci pravdivého křesťsntví. Kdyby někdo tvrdil, že on je hlavou církve, a že katolík je povinen věřit v papeže Bergoglia, aby byl spasen, každý si poklepe na čelo.

Hus rovněž upozornil, že může dojít k tomu, že ten, kdo bude vystupovat jako papež, bude ve skutečnosti Antikristem. (Např. v 3. kap. Proti Stanislavovi.) V této souvislosti cituje evangelium: „Vyvolil jsem si vás dvanáct“, totiž k apoštolskému úřadu, „a jeden z vás je ďábel“. (Jan 6). Hus jasně říká, že katolík nemůže věřit božskou vírou v osobu konkrétního papeže. Má ale respektovat primát apoštola Petra, ustanovený Kristem. A to je velký rozdíl, který nechtěli hierarchové, Husovi současníci, přiznat. Vyhlašovali to za herezi proti podstatě papežství, přestože v té době bylo trojpapežství (Jan XXIII., Alexandr V., Řehoř XII.) a nikdo nevěděl, který papež je vlastně pravý.