Jak aktuální jsou tato slova Jana Husa i dnes, kdy už je i všem neznabohům zcela zřejmé, že "katolická církev" po druhém vatikánském koncilu opustila své původní učení.
Citace 19. článku falešného obvinění: „Církevními tresty, klatbou, sesazením, interdiktem, kněžstvo podrobuje si prostý lid k svému povýšení, rozmnožuje lakotu, chrání vlastní zlobu a připravuje cestu Antikristovi. Avšak zřejmé znamení, že takovéto soudy, které ve svých postupech nazývají prohlášeními, vychází od Antikrista je, že jimi kněžstvo postupuje zejména proti těm, kdo odhalují nepravost Antikristovu, který kněžstvo z největší části pro sebe urval.“
Odpověď: Je to prostě fakt, jak v 15. tak 21. století. K tomuto článku Hus písemně poznamenal: „Běda, často se to děje zneužíváním oněch soudů, které se mohou a často se dějí i dovoleně.“
Článek je vzat z 23. kap. O církvi. Říká se tam: „...těmi třemi tresty: klatbou, sesazením a interdiktem si duchovenstvo podrobuje laický lid, aby povzneslo sebe, rozmnožuje lakotu, bere pod ochranu špatnost a připravuje cestu antikristu. ...každého, kdo je po jejich vůli neposlouchá, dávají do klatby, sesazují z úřadu, a když se vytrvale staví jejich vůli na odpor, uvalují na lid interdikt zakazujíce konat bohoslužby, udílet svátosti a pohřbívat, a to i lidem zcela spravedlivým, jen aby tímto svévolným zostřením prosadili svou vůli. Ale to, že stíhají ... ty, kdo káží zákon Kristův a usvědčují duchovní z nepravosti, je zřejmou známkou toho, že takové tresty pocházejí od antikrista.
Druhou známkou je to, že za neposlušnost projevenou vůči nim samým uvalují mnohem více trestů než za neposlušnost prokázanou Bohu ... Starý nepřítel ... zachovává tento postup: Nejprve učedníka Kristova očerní, pak obžaluje, potom dá předvolat, exkomunikuje, laicizuje, a nemůže-li ho vsadit do žaláře nebo vydat na smrt, dovolá se světského ramene, a nedokáže-li ani takto nad ním zvítězit, navrší ve své záludnosti k tomu ke všemu ještě interdikt. V tomto smyslu však postupuje skoro výlučně proti těm, kteří obnažují nepravost antikrista, který pro sebe uchvátil většinu duchovenstva. Ve prospěch svého duchovenstva množí tyto tresty, aby jich užil, když se na příklad vedou z lakoty spory o obročí, nebo když lid neodvádí desátky podle očekávání, nebo když kníže zabaví nebo převezme časné statky duchovenstva, anebo když některý duchovní, i kdyby to byl nejsprostší zloděj nebo zločinec jiného druhu, je chycen a vězněn od světských pánů.“
Hus vidí, že antikrist působí v církvi hlavně skrze církevní majetky a skrze vyjmutí duchovních z pravomoci světských soudů. Majetky byly církvi věnovány zbožnými dárci, aby se z nich sloužilo Bohu a jeho chudým a potřebným. Byly ale zneužívány kněžími a preláty k světskému vládnutí. Hlavním statkem byla půda a k ní patřili poddaní, nad nimiž měl pán (světský nebo církevní) vládu. Církevní páni se často chovali hůře než ti světští. Jsou na to zachovány stížnosti např. ve věci tzv. odúmrtí, tedy dědických řízení. Příležitost k tyranskému vládnutí poskytovalo církevním pánům i to, že jakožto kněží byli vyňati z pravomoci královských a městských soudů. Podléhali soudům církevním, tedy biskupským. Když nastal spor mezi dvěma feudály a jeden z nich byl církevním pánem, bránil se církevník vzpomínanými církevními tresty: exkomunikací, interdiktem apod. Např. arcibiskup Jan z Jenštejna vyhlásil r. 1384 klatbu a interdikt nad Litoměřicemi, protože litoměřičtí chtěli proclívat zboží plavené po Labi roudnickými, a Roudnice patřila arcibiskupovi. Dnes se skrze restituce církev má znovu stát ekonomickou velmocí. Také vyjmutí kněží z působnosti světských soudů de facto trvá a je to vidět na případech pedofilních skandálů kněží v celém „katolickém“ světě. Kdo má peníze, má moc. A tak jsou zvrácení kněží kryti a ti, kteří se nechtějí podřídit duchu antikrista působícímu v oficiální církevní struktuře, jsou exkomunikováni, očerňováni a honěni z místa na místo.
