Hus na adresu zvrhlých nemravných papežů nešetří "lichotkami". Ve svém spisu O církvi hájí myšlenku, že odpadlík od křesťanské víry není papežem, i kdyby se za něj vydával.
Citace 20. žalobního článku: „Je-li papež špatný a zvláště je-li předzvěděný, pak jest jako apoštol Jidáš a ďábel, posedlý a syn zatracení a není hlavou církve bojující, ježto není ani údem jejím, protože milost předurčení jest pouto, jímž tělo církve a každý její úd pojí se nerozlučitelně k té hlavě.“
Odpověď: K článku Hus připsal: „...není ani údem církve ‚dle záslužnosti života a setrvání až do konce‘. (Viz vysvětlení pojmů církev v nejvšeobecnějším smyslu, členství v církvi dle předurčení a dle přítomné spravedlnosti u čl. 1.) Dogmatická bula Cum Ex Apostolatus Officio Pavla IV. jasně stanoví, že papež, který upadl do bludu, je neplatný a všechno, co koná, je neplatné. Tedy je vpravdě Jidášem a ďáblem, posedlým a synem zatracení a v žádném případě není hlavou církve bojující ani jejím údem.
Pokud Hus používá termín předzvěděný, je to de facto zatvrzelý heretik, tedy všechno, co koná, je neplatné a je vyloučen z církve (viz bula Pavla IV.).
Co se týče Husa, článek je vytažen z jeho spisu Proti Pálčovi. Říká zde: „...pokud je předzvěděný,“ (heretik) „potom je jako apoštol Jidáš, zloděj a syn zatracení! Jak je tedy hlavou svaté církve bojující, a to, jak praví lhář (Páleč), hlavou tělesnou, když není ani údem svaté církve bojující? Neboť kdyby byl údem církve, pak by byl údem Kristovým, a kdyby byl údem Kristovým, lnul by ke Kristu milostí předurčení i přítomné spravedlnosti a byl by jeden duch s Bohem, jak ukazuje Apoštol v 1 Kor 6: ‚Což nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Mohu snad vzít údy Kristovy a učinit z nich údy nevěstky? Naprosto ne! Což nevíte, že ten, kdo se spojuje s nevěstkou, je s ní jedno tělo? Vždyť Písmo říká: Budou dva jedno tělo. Ale ten, kdo se spojuje s Pánem, je s ním jeden duch.‘ Papež, pokud je předzvěděný a zlý, pak lne poutem předzvědění a konečné nekajícnosti“ (hřích proti Duchu svatému) „k veliké nevěstce, o níž je řeč v celé 18. kap. Zjevení. ... V 79. distinkci (Gratiánových dekretů) se říká: ‚Bude-li někdo nastolen na apoštolskou stolici za peníze nebo lidskou přízní nebo občanskou či vojenskou vzpourou bez jednomyslné a kanonické volby, nebudiž pokládán za apoštolského nástupce, nýbrž za odpadlíka.‘“
Hus ukazuje, že čím má někdo vyšší úřad v církvi, tím snáze se stane zrádcem a odpadlíkem. Být představeným církve je velkou zodpovědností a závazkem před Bohem. Přijmout tento úřad a setrvávat v něm ze zištných motivů, které nemají nic společného s Boží vůlí je ke škodě církve a k zatracení svému i mnohých svěřených duší. Je to prakticky vzpourou vůči Bohu a vnitřní apostazí od spasitelné víry. Je pak už jen otázkou času a okolností, kdy se toto vnitřní odpadlictví preláta či papeže stane i vnějším. To nastává tehdy, když přichází vlk, aby roztrhal Boží ovce. V takové kritické situaci se z pastýře najatého za mzdu časných a tělesných požitků stává otevřený zrádce a odpadlík. Do té chvíle byla skutečnost, že dotyčný není ani hlavou ani údem církve, skryta a prelát navenek zastával úřad platně, i když před Bohem nehodně. Jakmile se ale jeho zrada stává otevřenou a všem známou, prelát se stává veřejným apostatou a ztrácí úřad i před církví.
