"Takže až budete mít přítele s bytem na Příkopech, tak je to skvělá partie!" vykládá jedna z dvojice postarších učitelek skupině asi čtrnáctiletých školaček oblečených do flitrových tílek a šatů. Na Můstku v parném letním odpoledni vypadají poněkud nepatřičně.
Předtím jim zdůrazňovala, že Příkopy jsou nejdražší ulice Prahy. Poznámku jedné z dívek, že nejdražší je prý Pařížská, přešla jak krajinu.
Je mezi nimi jediný kluk. Bílá košile a černé kalhoty by se spíš hodily do divadla...
Je doba výletů a do velkoměsta je třeba se dobře obléknout! Jen učitelky vypadají jak hadrářky...
Jsem tu taky na výletě. Jdu si zavzpomínat na školní léta...
Mám dost času, nic mne nehoní. Můžu projít Václavák od muzea až dolů a pokračovat na Staromák. Těžká pohoda...
Pod koněm leží bílý látkový "koberec" a na něm je spousta kytek, svíček a plyšáků. Krásné kočky sedí na bobku a něco tam píšou fixem. Jdu se kouknout: "We love you, Michael!". No jo, je výročí Michaela Jacksona...
Nad kytkami se jako pěst na oku vyjímá člověk se dvěma transparenty. Rukou napsané texty hlásí, že bojuje za svá práva. Exekutoři a administrativa mu prý sebrali zděděný dům! Neříká nic, jen odevzdaně stojí...
Všechno si fotí skupina Japonců. Je to jak v zoologické zahradě...
Klobása ve stáncích je pořád stejná, přibyly jen hamburgery a rusky mluvící obsluha. Je to jedno, protože zákazníci jsou většinou cizinci. Otec od rodiny anglicky objednává párky, prodavačka německy ověřuje počet. Tatík udiveně kouká, tak se prodavačka ptá prsty. Nakonec jsou spokojeni všichni...
Pomalu jdu směr Můstek. Málem mne přejíždí tramvaj. Honem ustupuju zpátky. Se mnou asi osm dalších lidí... Čekáme na další pauzu mezi auty.
Na Můstku je několik skupin cizinců. Průvodci jim vykládají o historii Prahy. Zrovna mluví o ruských vojácích a Dubčekovi. Každý to vypráví jinak :-) Fakta jsou jen přibližná. Historik by asi zešedivěl, ale divadlo je to skvělé! Turisti se smějí...
Další stánek s občerstvením je před Baťů. Do dálky svítí barevná cedule: "Omáčky pouze pro jídlo zakoupené zde!" Pro jistotu je vyvedená nejen česky, ale i anglicky a německy. To kdyby bezdomovci, kteří jsou vedle stánku, byli cizinci!
Nakládané okurky v pětilitrové flašce, kus za pět ká čé. Václavská klobása, Pražská klobása, doplňují je Norimberské klobásky. Jsou malé, v housce jich je pět a vypadají jako dětské prsty. Na všechno pálí slunce. Hygieno, promiň!
Ovšem nejlepší jsou dámy-metařky! Nejdřív jsem myslela, že je jen jedna. Na metařku vůbec nevypadá! Důchodového věku, apartní sluneční brýle, zlaté náušnice, cigareta v puse. Hubená, zářivě zelené montérky s laclem a dvěma oranžovými reflexními pruhy, zelený vozíček s logem, lopata a koště. Jak z módního žurnálu. Nenápadně se rozhlížím, kde je kamera a jaká reklama se tu točí.
Filmaře jsem nenašla, ale o kousek dál jsem objevila druhou dámu-metařku! Polodlouhé odbarvené vlasy, culík na temeni hlavy, kalhoty stažené gumou. Smetá koštětem nedopalky pod nohama turistů. Táhnou se za ní oblaka prachu. Vylézá i na betonový "záhonek" se stromy. Imaginárním magnetem posunuje turisty po mramorových okrajích, aby mohla posbírat odpadky a uhrabat zem jak v parku.
Takhle bych si metařky nepředstavovala. Asi prošly nějakým konkurzem, aby dobře reprezentovaly! Nebo to je sázka! Eventuelně veřejné práce!
Ještě uklidit mrtvého holuba a pak představení končí. Dámy svorně míří s vozíky na Národní třídu.
Pokračuju uličkami k orloji. Blíží se celá. Davy turistů už čekají. Je tady celý svět. Průvodci honem směrují pohledy ke kostlivci a kohoutovi. Pro jistotu varují, že vše je jen chvíle...
A už je to tu! Foťáky cvakají, lidé nadšeně fandí, zvonek zvoní, kohout se natřásá. Orloj vrže. Okénka zapadnou. Turisté tleskají...
Pozor! Je tu změna. Z věže troubí trubač ve středověkém kroji fanfáru. Dlouhé rukávy vlají ve větru. Foťáky se obrací k nebi. Trubač blahosklonně mává svým "poddaným"...
Jako jeden muž se ozývá hlasité "Brááávo!" Je to jako ve filmu...
Praha je prostě Praha :-)
