Je to teda peklo, být zubařkou a dělat lidem třetí zuby! Protéza je protéza a je to jako... ...jako poslední zuby do smrti!!!
Doprovázela jsem věkovitého člena rodiny při výrobě nových zubů, „zubů do smrti", jak s humorem sobě vlastním prohlašuje pacient.
Myslela jsem si, že půjdeme k zubařce jenom jednou, ta vše naměří, vezme otisky, vyrobí protézu... ...a alelůja, alelůja... ...je hotovo a pacient kouše až do konce života novými zuby.
Jenže jsem se krutě zmýlila!
Je to proces na půl roku!
Nejdřív vytrhnout poslední dva vlastní zuby. Pak čekáme několik měsíců, než se dáseň usadí...
Pak dostaneme pět návštěv, každý týden jednu.
A pak už to jede!
Otisky nahoře, otisky dole, otisky otisků, jak proti sobě sedí, pak zkouška protézy jak u krejčího...
...a čas mezitím letí...
První, druhá, třetí, čtvrtá návštěva... ...týden za týdnem.
Konečně je tu pátý týden, poslední návštěva a vytoužený moment nových zubů!
Jenže to není jen tak!
Pacient sedí na křesle, pusu otevřenou, hlavu zakloněnou, do očí mu svítí světlo jak u výslechu a zubařka vyndává protézu ven a zase nasazuje zpátky.
Popotahuje rty (pacienta!), pomačkává dásně a upravuje protézu. Tu přibrousí, tu vyzkouší a pořád kolem dokola.
Přidat nemůže, protože není jak. Nalepit se nedá nic! Ale není třeba, laborantka odvedla skvělou práci!
Ven, dovnitř! A znovu!
Sleduji šikovné ruce, je to hotový koncert!
Vrtačka vrčí, zubařka si prozpěvuje, sestra střídavě drží hlavu pacienta a střídavě asistuje zubařce.
Konečně je vše hotovo!
Staré zuby zůstávají jako záloha a nové zuby jsou prý jako nové boty. Chvíli nosit a chvíli nenosit, dokud se vše neotlačí tak, jak má.
Pacient děkuje a loučí se. Už se prý radši nevrátí!
„Uvidíme", odpovídá s úsměvem zubařka. „Zatím se vrátil každý! Někteří až pětkrát!"
Pak se trochu zamyslela a dodala: „Nevrátila se jen JEDNA pacientka, ale to byla hodinářka a ta měla na úpravu nových zubů vlastní nástroje!"
[Věnováno Katkám]
---
PS. A též... ...o (ne)strachu v čekárně!
Pálili mi dásně! Smrdí to jako špekáčky!
Z tohohle vás vysvleču!!!
