Starší paní zoufale mačká knoflík stroje na kávu. Káva neteče a neteče! Manžel si mezitím formuluje objednávku u kasy. Přece se před obsluhou německé benzínky neshodí! On, řečený pan Důležitý!
"Stála jsem ve frontě před pánem a bavily jsme se s prodavačkou o tom, že už jezdí o něco víc lidí než bylo v létě a tak ža mají větší tržby. A že je to moc fajn, protože jí to víc baví," Marta se usmála, když před nás v kavárně položili vonící kafe na stolek. Je už zase v pohybu a jezdí sem tam mezi svými dvěma zeměmi. Zrovna přijela do Česka.
"Platila jsem a najednou jsem blízko pocítila nerozhodnost a téměř pláč. Úplně fyzicky!
Vedle mne stála paní a mačkala knoflíky. Nejdřív jeden, druhý, pak třetí. A to proklatý kafe...
... neteklo!!!
Paní se otočila na manžela a prosebným pohledem žádala o pomoc. Pán si pořád v duchu formuloval tu svou objednávku. Z hlavy se mu kouřilo a nevěděl, co má dělat.
Pak to vymyslel! Dokonale! Řekl manželce, ať požádá obsluhu. Že jí prý ten stroj zapnou, že je asi vypnutý.
Paní nešťastně stála a bylo na ní vidět, že jí není jasné, jak to má udělat. Absolutně nevěděla, jak to má obsluze vysvětlit.
Nedalo mi to a jedním okem jsem koukla na stroj." povzdychla si Marta: "Vždyť jsem si tam dělala kafe před chvílí a právě jsem ho platila. Všechno mi fungovalo naprosto normálně. To nebylo možné, že by se stroj za minutu nebo dvě vypnul!
Na displeji druhů káv svítilo barevné okénko s vykřičníkem a dlouhým textem. První dvě slova byla: Keine Tasse! Dál jsem nečetla. Nebylo třeba! Když není kam, tak mašina kafe nevydá!
Otočila jsem se na paní a říkám jí, že tam nemá hrneček. Šťastně se usmála, dala hrneček na místo, kam patřil, zmáčkla knoflík a kafe...
...teklo!!!
Pán setřel pot z čela a bylo jasně slyšet, jak mu ten těžký kámen spadl ze srdce. Oddychl si a vítězně dodal: Není tam hrneček! Jak prosté!
A jal se hrdě přednášet svou objednávku. Důležitě a po slabikách, aby mu prodavačka nenamarkovala něco jiného: Aj-ne čo-ko-lá-da a aj-ne ka-fe!
Stálo ho to hodně sil, aby to zřetelně vyslovil. Paní zatím natankovala oba hrnky a pyšně stála s podnosem vedle manžela.
Prodavačka měla co dělat, aby se nesmála. Ale zachovala dekórum.
Usmála se a hbitě vyjela z kasy účtenku na oba nápoje. Pán pečlivě odpočítal centy a s manželkou odcházeli ke stolu popíjet pracně získané kafíčko. A čokoládu!", smála se Marta.
"To ti ani nepoděkovali?", ptám se.
"Jo, děkovali tak, až se málem klaněli k zemi. Zachránila jsem jim život. Ale udělala jsem to ráda. Přece jen cizina je cizina a důchodci to někdy nemají lehké!"
---
PS. Dálnice není jen dálnice! Je to taky legrace!
Nejlepší kočkolap? Jedině kabriolet!
Nedala mě vyčůrat! Ani jsem nedostal najíst!
Mezi dvěma zeměmi? Hvězdná brána v praxi!
