Neřekl to žák prvního stupně spolužačce, ani puberťák kamarádce pro třetím mojitu. Byl to přitloustlý pán pozdního středního věku a adresátkou byla asi pětadvacetiletá sexbomba! Že tam byla i jeho manželka, to mu evidentně nedělalo žádný problém!
Poslední noc roku na horách, penzion, vánice, skupina hostů, co se viděli poprvé před týdnem a postarší majitel penzionu. To jsou kulisy historky, která vyloudila nejen úsměvy na rtech, ale zřejmě i manželský rozkol!
Večer se porouchala televize ve společenské místnosti, opravář někde slavil a na volání nereagoval. Majitel se tedy rozhodl bavit hosty sám.
Sáhl do šuplíku pod barovým pultem a jako zázrakem vykouzlil stránku z Mladého světa, už dost ošahanou a sešlou věkem. Teta Sally v článku doporučovala společenské hry, které se dají hrát ve skupině 8–20 osob nejen na Silvestra.
Někteří na to koukali dost s nedůvěrou, ale pár panáků dalo různorodou společnost rychle dohromady. Zahráli si několik her, proložili to dalšími rundami a najednou to začalo vypadat jako na odborářské rekreaci za starých časů…
A na řadu přišla hra „Co mám na sobě změnit!“ Jednomu z hráčů, co odejde na chvíli za dveře, každý napíše na kousek papíru, co má na sobě změnit. A taky se má podepsat, aby dotyčný věděl, s kým to pak má prokonzultovat v soukromí po skončení hry.
Hráči se už po tom týdnu trochu znali a tak se objevovaly rady typu „Nemluvte tak sprostě“, „Usmívejte se víc na lidi“ a další, možná trochu naivní názory.
Vzrušení nastalo, když přišla řada na Marii, pětadvacítku s ňadry málem vyskakujícími z hlubokého výstřihu upnutého lesklého tílka. Minisukně sotva skrývala skvostný zadeček a když dala v kruhu ze židlí nohu přes nohu, tak přítomní pánové všeho věku nevěděli, kam s očima a kalhoty se jim automaticky nadouvaly. Mariin přítel nehrál, trochu přebral a Marie ho už před notnou chvílí odvedla na pokoj.
První rady pro Marii byly nevinné typu: „Nesmějte se tak nahlas“ od maminky se dvěma malými dětmi, nebo „Choď ještě víc sexy oblíkaná“ od Pepy, studenta vysoké školy.
Pak ale Marie rozbalila lístek, který všechny v ten moment odboural! „Máňo, vystrč prso z trička! Emil“ Nikdo nevěřil svým uším, ale Marie nechala lístek kolovat jako důkaz, že si fakt nevymýšlí!
Autorem byl ten tlouštík, co mu břicho lezlo z kalhot, hlasitě funěl, když chodil, k obědu doslova sežral dvacet knedlíků a dojídal i po těch dvou malých dětech. Jeho manželka vypadala podobně, ale navíc ještě měla trojitou bradu a milého Emila držela velice, ale velice zkrátka.
Jenže Emil už měl na lístku dvanáct čárek a tak se při psaní rady pro Marii pořádně rozšoupl.
Manželka vyvalila oči, ale než stačila cokoli říct, Marie přešla vyzývavým krokem na druhou stranu kruhu a opravdu se na tu akci chystala!
Naklonila se nad Emila. Pánům doslova padaly oči z důlků, protože sukénka už nezakrývala vůbec nic! Marie předtím držela s přítelem krok v pití docela dobře, takže oči se jí už pořádně leskly.
Laškovně se zeptala: „Mám?“ Emil vydechl: „Ano!“ Předklonil se v blahém očekávání a doslova slintal… Následovala otázka: „A které? Pravé nebo levé???“
V tom zakročila manželka. Jak fúrie odtáhla Marii od Emila (přece jen vážila dvakrát tolik) a hnala ji pryč z místnosti. Mladí nadšeně fandili a Marie odcházela jako královna. Manželka kolem ní poletovala jako hadr na holi.
Vzápětí se vrátila a tentokrát to byl Emil, kterého hnala svinským krokem. Jen bič chyběl! Emil doslova sklopil patky a odevzdaně odcházel…
Zbylí spoluhráči se ještě dlouho smáli. Jen co se situace uklidnila, byla Marie zpátky a až do rána byla hvězdou večírku.
Manželka pak držela Emila na pokoji až do konce pobytu a před Marií se nesměl ukázat ani při jídle!
A já, jakmile slyším slova „společenské hry“, tak mám okamžitě před očima oba hlavní protagonisty, Marii i Emila!
