Květy lásky! Nebo zla???

…pravila Marta a nedokázala se rozhodnout. To u téhle pragmatické dámy bylo dost nezvyklé. Dneska tedy byla nějaká rozněžnělá. Nebo smutná??? S tím životem je to holt těžký!!!

Zdá se, že ani pro Martu to není procházka růžovým sadem. Vždycky zorganizovaná, připravená na všechno a schopná najít okamžitě řešení.

Teď ale byla nějaká melancholická…

"Stojím si tak na zastávce… Autobus mi ujel před nosem, tak čekám na další. Sleduju cvrkot kolem.

Sousedka má nový účes.

Tohohle mužskýho jsem tu ještě neviděla. Fešák…

Nová reklama naproti u obchoďáku…

A jsem tu ve správnou dobu, tak obvyklý kolorit na parkovišti…

Chodí tam chlapík v reflexní vestě, v ruce tyč s kleštičkama a sbírá odpadky. Každej den ráno, pravidelně, ať prší nebo sněží. Sbírá spadaný listí, papírky, plastový flašky a všechno, co tam zůstalo z předchozího dne. Před otevřením přece musí být všechno čisté, aby zákazníci byli spokojení a rádi se vraceli.

Je vidět, že má grif a že šetří každým krokem. Pohybuje se jako dobře namazaný stroj. Cvak, sun, krok! Cvak, sun, krok…

Vždycky tak na něj koukám a říkám si, jak by bylo fajn, kdyby takový chlapík mohl být i v životě a každý den by uklidil to, co spadlo ze stolu…

…střípky citů, pár not z písničky zahraný na kytaru, vůni nalakovaných nehtů, zvýšený tón hlasu, kapky potu z posilovny, ranní úsměv, plamínek svíčky, zataženou záclonu od okna, nebo… …i cokoli dalšího, na co by člověk nejradši zapomenul…

Chlapík si tam chodí jako by se nechumelilo, zručně sbírá prstíkama všechny ty… no víš co… a háže je do modrého plastového pytle… Jak do propadliště času…"

Nijak to nekomentuju, tak Marta pokračuje dál…

"A pak u pumpy stojí náklaďák, co má vzadu několik párů kol. Korba je prázdná, tak jedny kola jsou nad zemí a jen si tam tak visí… …zatím. Než ho naloží a kola zase dosednou na zem…

Nedávno jsem viděla, jak se jedno z těch kol zaseklo na přívěsu a už se z něj kouřilo. Řidič to asi neviděl a jel dál. To je jak když se to zadrhne v životě… Dokud to nějaký "opravář emocí" neopraví…

Jak batoh, co máme na zádech, schováváme tam virtuální "památky a videa" a pomalu to těžkne. A pak se těma vzpomínkama probíráme…"

Usmála se a najednou jako by z ní byl jiný člověk. Melancholie byla pryč a Marta mluvila o nedělním grilování a úplně se olizovala při představě, že jí Petr, ten její, ogriluje "kusy masa".

A už sypala recepty na marinády a saláty.

Nasmály jsme se jako obvykle a propraly život horem dolem. Pak koukla na hodinky, a že už musí letět.

Ale na odchodu se ještě otočila:

"Jo, a ty květy???

Je divný léto, je to jak jaro i podzim najednou. A ty okrasný šípkový růže, co každej den chodím kolem, znovu rozkvetly. Letos už podruhý. Představ si, že tam jsou šípky jak velký červený perly a vedle voní bílý lístky. Květy jak kola od vozu! Úplněk hadr.

Je jich zatím pár a ty barvy dohromady jsou nádherný. Vždycky ráno na ně koukám a říkám si, že ten dokulata ostříhanej keřík je jak život. Otáčí se sem a tam a člověk nikdy neví, jakou stranu mu ukáže.

Akorát mi není jasný, jestli ty květy jsou láska nebo zlo…

Tobě jo???"