Čeká mne dlouhá cesta. Osmset kilometrů. Nastartuju! Palubní deska plná červených vykřičníků! Asi neodjedu! Ale mám štěstí! Asistenční služba to jistí! Nebo snad ne?!?
Marta dneska měla v očích šibalské čertíky. Nově se vrátila z Česka a tohle bylo naše první kafíčko po cestě.
Ani nečekala na zákusek a hned spustila. Měla její další poprvé! A prý velké!!!
"Tak si představ, co se mi nestalo!", s úsměvem začala Marta: "Tomu nebudeš věřit!
Už jsem se chystala zpátky, auto naložené, nádrž plnou a že vyrazím zase na cestu. Vše jako vždycky.
Ale! Sednu ráno do auta, nastartuju a všude samé červené vykřičníky! Auto pípá, všechno bliká a já čtu na palubní desce: Zkontrolujte hladinu chladicí kapaliny!"
Marta umí leccos, ale o auto se starat nemusí. Jezdí do servisu a tam jí vždycky všechno zkontrolují. Auto jí šlape jak švýcarské hodinky!
"Co teď, říkám si?!?", Marta jede jako kulomet: "Vypnu motor a přemýšlím. Nastartuju ještě jednou... ...a totéž!
Nejjednodušší je zavolat asistenční službu, s tou mám dobré zkušenosti. Sice od jiné značky, ale dvakrát vše zorganizovali okamžitě a k mé naprosté spokojenosti. Jednou v Česku a jednou v cizině.
Koukám do sevisní knížky. Tam samozřejmě jen číslo na mou zahraniční asistenci. To asi nebude to pravé ořechové, myslím si...
Tak na internetu hledám číslo na českou. Volám tam a dozvídám se, že jsou hlavně odtahovka. Ale dávají mi aspoň číslo na značkový autoservis v krajském městě. Tam naštěstí jsem. Koukám na mapy a mám to do servisu jen sedm kilometrů. Ale naprosto nevím, jestli tam s autem můžu dojet. Abych třeba nezadřela motor!"
Sleduju Martu a přemýšlím, co bych v té situaci dělala já. Taky se v motorech vůbec nevyznám a spoléhám na (zatím bezchybné) služby mého servisu.
"Volám tedy synovci," nachází rychlé řešení Marta: "Ten se v autech vyzná. Nabízí nejjednodušší způsob. Říká: Kouknu, doleju tam destilovanou vodu a ty pak dojedeš do sevisu, kde to prozkoumají.
Volám pro jistotu ještě do sevisu, co mám dělat. Říkají mi totéž. A mám dolít jen na minimum, ne víc. Že prý tou vodou jen rozředím chladicí kapalinu a oni mi ji pak dolejí na maximum. A že prý mám v pondělí přijet k nim.
Moc se mi to nehodí, ale vyložím zase auto a holt si užiju další víkend v domovině. Na asistenční službu už se neobracím, přes víkend by to asi bylo složité a nechci, aby mi auto někam odtahovali.
Ještě píšu mail mému zahraničnímu servisu, jakou mám chladicí kapalinu. Odpověď mám obratem - G13.
Na YouTube sleduju rozdíly mezi kapalinami. Dovídám se různé podrobnosti a souvislosti, které by mne vůbec nenapadly!", směje se Marta.
"No a pak ještě studuju, jak otevřít přední kapotu. To jsem v životě nedělala!
A s kamarádkou jdu koupit na nejbližší benzínku rovnou tu správnou chladicí kapalinu, ať radši neředím vodou! Kámoška mne prý psychicky podpoří! Ale je taky zvědavá, jak se to kupuje...
Na pumpě samé ženské! Nemám problém se hned zeptat, kde mám hledat.
Smějí se mi tam! Prý jsem snad první žena, která ji u nich kupuje! A jsem hrdá na to, že vím, že chci G13 růžovou a že se ptám, jestli mají rovnou ředěnou a ne koncentrát, který bych měla ředit já!
Mají! Pyšně nesu úlovek domů a než se setmí, jdeme dolévat!
Jenže ouha! Kapotu jsem zdárně otevřela, ale... ...nádržka je plná! Je na maximu!
Zkouším tedy nastartovat, jestli se jen nezbláznil palubní počítač. Nezbláznil!
Furt samý červený vykřičník!
Jdu si dát kafe na uklidnění a auto nechávám do pondělka svému osudu!
V pondělí ráno volám na jiné číslo asistenční služby. Vylíčím, co se děje. A paní na příjmu mi po chvíli poslouchání velice unaveným hlasem říká: "Jóó paní, to vám nepomůžu! Musíte počkat na osmou na telehovor se servisním technikem!"
Tolik času nemám. Na webu servisu z pátka mají i nouzové mobilní číslo. Volám tam! Naštěstí se mi ozývá ten samý člověk, co jsem spolu mluvili v pátek.
Mám prý otevřít kapotu a zkontrolovat kabely. Už to umím otevřít a tak jdu kontrolovat! Jsou v pořádku!
A že prý mi pošle mobilního technika a ten na to koukne a rozhodne, co dál!
Technik je u auta jako blesk a kontroluje. Zdá se mu vše v pořádku a volá do servisu, ať mu řeknou, jestli mám přijet nebo přijede odtah!
Prý mám jet a sledovat teplotu. Technik pojede za mnou pro případ, že by se motor přehřál!
Domlouváme, kudy přes město pojedeme a vyrážíme! Motor přede jako spokojený kocour!"
"A v servisu?!?", jen vydechnu, protože jsem zvědavá, co se to vlasně stalo. Může se mi to snadno stát taky!
"Tam to bylo legrační!", směje se už nahlas Marta: "Udělali jsme přijímací papíry a pak nás oba zavolal technik k autu. Měl úsměv od ucha k uchu a málem si ťukal na čelo! Měl co dělat, aby se nechechtal nahlas!
Otevřel kapotu a ukázal prstem nad chladicí nádržku. A se slovy: "Vy jste prý kontrolovali kabely??? Vidíte to, co já?" se začal opravdu smát!
Tam kabel od čidla chladicí kapaliny! Překousaný! Vyřádila se na něm místní kuna! Proto ty červené vykřičníky! Když prý jsem přejela autem ze zahrady na parkoviště ve městě, tak parkovištní kuna cítila zahradní kunu a útočila na ni tím, že překousala kabely!
Smála jsem se taky, protože to není můj obor a taky že to nebylo nic závažnějšího! Holt jsme místo kabelů kotrolovali hadičky! Mobilní technik se ale nesmál, protože si měl všímnout sám! Ale asi sledoval víc mne než kabely a hadičky.
Auto bylo za dvě hodiny opravené a mohla jsem vyrazit na dlouhou cestu.
A měla jsem další, tentokrát technické poprvé!"
Marta upila kafíčka a smála se dál: "A víš, co mi technik poradil? Ať si do motoru pověsím vonítka na záchod, že prý to kuny odradí! Že mu to říkají zákazníci.
Když jsem se jako praktická žena ptala, jestli mám koupit nějakou vůni, kterou nemají kuny rády, třeba citrónovou nebo levandulovou, tak se jen zasmál a řekl:
Kupte tu úplně nejlevnější kuličkovou z večerky nebo tržnice, ty jim prý smrdí úplně nejvíc!!!""
---
PS. Marta a auto! To se jeden občas nasměje!
Ekologové můžou jásat! Drobného hmyzu je až moc!
Májový polibek? Ne! Jen kropenaté auto!
Mám dálnici označkovanou pokutama!
