Ekologové tvrdí, že prý je hmyzu málo! Staví mu domečky, lákají ho na květnaté louky! Asi to funguje! Stačí se jen projet pár set kilometrů autem! To je pak krve!
Marta tentokrát vstoupila do kavárny jako primadona. Na hlavě nádherný letní klobouk, na rozevlátých letních šatech se v mírném větříku pohybovaly včely, čmeláci a motýli! Pravá přírodní idylka!
Chlapíci u stolku u okna jen zírali! Jednomu zůstala lžička ve vzduchu a vyplazený jazyk, kterým chtěl olíznout šlehačku, mu zůstal trčet z pusy ven.
Marta mu letmým pohybem ruky dovolila, aby jazyk dosáhl tam, kam původně mířil. Usadila se a slečna už jí nesla kafíčko. Marta se na ni usmála.
Ptám se, co se děje, že je tak vyletněná...
"Nediv se, je přece léto! Kytky kvetou, motýli létají, včely nosí med a broučci si staví domečky!", vzletně přednášela Marta: "Jen já, stará trubka, jedu a jedu a furt mám zalepená skla!"
Koukám Martě na brýle. Skla se jen blýskají a obroučky ještě víc.
Marta si všimne, kam tak zírám a směje se: "Ne, s brýlemi nic není! To mluvím o předním skle auta!"
Dochází mi, že Marta zase byla tam... ...na druhém konci Evropy, a že už je zase zpátky na naše pravidelné kafíčko.
"Jezdím sem a tam už pár let," okomentovala Marta moje prozření: "a většinu času jsem do obou domovů dojížděla s čistým sklem. Maximálně jsem měla okna zamrzlá, párkrát od bahna a občas od takové ledovky, že už ani stěrače nefungovaly...
Ale letos... ...letos se vracím na dálnici do dětských let, kdy jsem směla na pumpě dojít pro kyblík a košťátko a dospělácky omývat přední sklo od mušek a komárů. Sice jsem tam sotva dosáhla, ale byla jsem hrdinkou všedního dne! A jak se patří pyšná, že se pak sklo blýská... ...tedy až do další zastávky na omytí!"
Marta upila trochu kafe, ujedla kousek šunkového chlebíčku na salátě, který si dnes dala jako změnu místo laskonky nebo větrníku.
"Hele, já vůbec nejsem lekavá, ale když jedeš stošedesátkou, a najednou slyšíš ránu na předním skle přímo před očima a máš tam krvavou skvrnu, tak trochu znejistíš!", usmála se Marta: "A pak radši na další pumpě zastavíš a jdeš umýt sklo, protože jsi mezitím takových ran slyšela několik! Stěrače na tyhle větší potvůrky nefungují, jen se rozmažou po skle a pak musím očistit i stěrače!
...a to jsem asi vjela do nějakého roje!", připomněla si Marta: "Krovky cvakaly, šmouhy přibývaly... Ale co to bylo, to jsem nezjistila. Všechno opadalo, jen fleky zůstaly. Skleněný hřbitov!"
Marta se pořád usmívala a já si před očima promítala moje cesty. Je to pravda, letos je hmyzu mnohem víc než dřív.
Marta je známá zvířatomilka a tak ještě dodala: "Klidně bych myla sklo každých padesát kilometrů, kdyby to přírodě pomohlo!
Jenže víš co? Ekologové se můžou radovat hlavně v Německu! Tam jsem myla sklo třikrát! Ale bohužel v Česku ani jednou! A to jsem od Rozvadova ujela 250 kilometrů!"
---
PS. Nejen Marta je stará trubka...
Májový polibek? Ne! Jen kropenaté auto!
Nedala mě vyčůrat! Ani jsem nedostal najíst!
Z malé vísky ...dvěma střiky ...Penisov!
