Klidné sobotní ráno. Trochu mráz, takže bylo třeba oškrábat přední sklo. A pak... ...ta slovní sprcha od dědka byla fakt hustá! Pro nic za nic!
Marta se smála už při příchodu do kavárny.
"Tak si představ, že jsem dostala čočku od vzteklýho dědka! Vůbec bych to nečekala!"
No jasně, že jsem byla samé ucho! Copak asi Martu, klidnou a seriozní dámu, tak rozesmálo?
"V sobotu jsem jela nakoupit. Jsou ještě ranní mrazíky, takže je třeba oškrábat skla...
Cestou k autu jsem přemýšlela, jestli mám škrabku v autě anebo jestli už jsem ji dala domů. Do vedlejší ulice k autu je to kousek, takže bych se mohla rychle vrátit.
Jen jsem zahla za roh, vidím, že proti mně přichází starší pán s malým pejskem... ...s takovým tím malým chlupatým, co se může nosit v kabelce. Asi byl manželky... Chvátal, takže pejsek za ním málem povlával.
Usmála jsem se na oba. Pejsek měl co dělat, aby se na vodítku neuškrtil, a pán po mně jen střelil pohledem.
Došla jsem k autu. Fajn, škrabka v autě, tak jsem začala škrábat přední sklo.
Pán mezitím dal pejska domů a taky vyšel ven. V ruce měl klíče od auta.
Vyškrábala jsem jen kruh, abych viděla. Ostatní se stejně za chvíli rozpustí úplně samo teplem v autě.
Nastartovala jsem, vybočila z řady a pomaličku jsem jela naší ulicí. Je to jednosměrka a taky se musí jezdit pomalu. Máme tam omezenou rychlost.
Najednou přes zamrzlé zadní sklo vidím, že za mnou jede další auto. Obrovský černý jeep. Vůbec nebyl slyšet, jen se tam vznášel. Bylo to jak z hororu."
"..ten pán?", ptám se zvědavě.
"Jo, ten pán. Najel mi rovnou za zadek a sunul se za mnou.
Projela jsem ulicí a pomaličku odbočila k chodníku. Přece jen jsem radši chtěla oškrabat i ten zbytek, abych lépe viděla. Už tam mám svoje místečko, kde třeba nastavuju navigaci nebo ještě třeba v hlavě kontroluju, jestli mám s sebou všechno.
Najednou vedle sebe slyším vzteklé troubení!
Zvednu oči, kouknu a co vidím?
Vedle mne stojí ten psí dědula v autě, stahuje okénko a něco na mne křičí!"
"Asi jsi ho málo pozdravila...", směju se.
"Tak taky stáhnu okénko a slušně se ho ptám, co potřebuje. Mluvil hrozně rychle, nerozuměla jsem mu. Ptám se, jestli by to mohl zopakovat...
A to jsem si dala! Začal křičet ještě víc a už jsem se skoro bála, že vystoupí z auta a dostanu do nosu!"
"Co jsi tak hrozného provedla?", není mi jasná ta divoká reakce.
"Vynadal mi, že jsem nehodila blinkr, když jsem chtěla zastavit u chodníku!
A křičel něco o kravách a hrozných ženských!!!"
"A co jsi udělala?", byla jsem fakt zvědavá.
"Chvíli jsem na něj koukala. Když se trochu uklidnil, tak jsem se mu omluvila. A že si dám příště pozor a že mu děkuju za upozornění a přeju mu pěkný den!"
"To je dobrý! A co on na to?", smějeme se obě.
"Byl tak vyvedený z míry, že neřekl ani píp! Jen zatáhnul okýnko a vyrazil tryskem dál!
A já jsem doškrábala auto a říkala jsem si, že má asi doma despotickou manželku a že už dneska musel určitě splnit víc příkazů než jen jít ven s malým pejskem!
Holt si na mně zchladil žáhu! Na první ženské, kterou uviděl! A ten jeho vztek musel ven!"
---
PS. Kdy asi se malý chlapeček, super chlap nebo milý staroušek změní na hnusného dědka?!?
Jsou mi tři! A just to tak bude!
Chlapi jsou jen obal na kluky!
Jak se (ne)stát svým vlastním dědečkem
