Bylo to jako z pohádky. Seznámili se. On miluje ji. Ona miluje jeho. Dříve nebo později se budou brát. Zatím spolu kupují dům, aby byli blízko. Pohádka? Jo, než se do toho vloží budoucí snacha! Pohádka se najednou mění v peklo!
Nejde o žádná mladá ucha. Říkejme jim třeba Adam a Eva. Ona se blíží padesátce, on je ještě o pár let starší. Oba mají děti, už velké a samostatně žijící. Oba mají svůj byt, takže se mohou věnovat jeden druhému, co (nejen) hrdlo ráčí…
Ale láska je láska! Po pár měsících občasné přespání u toho druhého, ani společné výlety už nestačí. Prostě chtějí být spolu. Ale jejich byty jsou na to malé. Co tedy dál???
No, jen maličkost. Spraví to společný dům, nejlépe se zahradou, aby domácí mazlíčci měli dost prostoru a taky s parkováním, aby obě auta měla dost místa. A samozřejmě dost ložnic, aby se tam na občasné přespání vešly všechny jejich děti…
Vybírání, návštěvy vyhlédnutých domů, diskuse, proč tenhle ano a tamten ne. Pořád idyla.
Domluva, jak se bude financovat koupě, jak provoz. Pořád to jde. Rozhodnutí prodat svoje byty jim přijde jako docela logický krok!
Mezitím uteče pár týdnů, pár dalších společných výletů. Děti už se navzájem znají a lásce svých, dětským botičkám odrostlých, rodičů přejí…
…sluneční zimní nedělní odpoledne. U něho. Na návštěvě jeden z jeho synů s přítelkyní a jejich malým synáčkem. Pohoda, nedělní oběd, kafíčko. Mladá si hraje s klučíkem, syn fotí mazlíčka přítelkyně otce, řeči sem, řeči tam…
…mladí pyšně ohlašují, že se budou v květnu brát. Už mají i termín. Gratulace a první přípravy…
Staří nechtějí zůstat s novinkami pozadu a oznamují, že už se znají dost na to, aby spolu mohli žít, a ukazují fotky domu, který si společně koupí… …a že se možná taky vezmou…
Syn (zatím) nereaguje, ale do budoucí snachy jako když střelí. Nedělní nálada je v háji…
Pondělní ráno. Eva s Adamem vstávají u Adama a jedou k Evě, aby se Eva převlékla do práce.
Eva chystá snídani, kafe, sprchuje se, obvyklý ranní rituál…
Adam popíjí kafe a najednou začíná o notáři a dalších technických věcech kolem domu. Praktický chlap, praktické otázky…
Eva se na to ale nemůže soustředit. Prostě to tak má, že těžko mění připravený program – a tím je zrovna sprcha, snídaně a kafe. A tak trochu (víc) brblá…
Adam zvyšuje hlas, koulí očima a máchá rukama, jak už to jižní národy umí. Na Barrandově by ho z fleku přijali za čerta!
Eva na něj kouká, chvíli se nic neděje a pak se to v ní zlomí. Už toho bylo moc! V ten moment dostává hysterický záchvat. Pláče a rychle hledá cigaretu. Myslí si, že ji to uklidní… Doma žádnou nenajde, tak jen tak nalehko v teplákách a sáčku vybíhá do mrazu do blízké kavárny. Její tam nemají, tak běží dál na benzínku. V očích jí mrznou slzy…
Jde pomalu zpátky. První vdechnutí nikotinu a taky ten ranní mráz ji aspoň trochu zklidňují.
Mezitím Adam už stepuje před domem a hledá ji. Vůbec nechápe, co se děje…
Eva ho vidí a má znovu slzy v očích. Nemůže ani mluvit. Posílá ho do práce, ona není schopná, jak je rozrušená a zůstává dopoledne doma…
Hlavou jí letí, co se stane, až jeden z nich umře. Dům kupují v poměru 80:20. On tu větší část, její prostředky stačí na 20%. Její dceři to je jedno, majetek je jí ukradený. Když umře máma jako první, bude nejspíš mít Adam všechno.
Jenže když umře první Adam (i když sportuje, zhubnul, co je s Evou, žije zdravě a i duchem je Jura!), synové můžou úplně klidně a úplně snadno Evu vystěhovat. A kam chudinka půjde, když si teď prodá byt???
Přesto tohle ale teď Evu zas tak moc netrápí. Je ještě něco horšího... Když Adam vyskočil, ten jeho styl v ní vyvolal vzpomínku z dětství. Táta ji nejednou zbil tak, že musela do nemocnice… A když se rozčilil, koulil očima přesně stejně jako Adam ráno…
Adam je v práci, Eva doma. Brečí, kouří, smutní… Nelepší se to… Otvírá láhev vína, myslí, že pomůže… Jedna sklenička, druhá… Vypila ji celou! Padá do postele a budí ji až bouchání na dveře.
Otvírá oči: „Kolik je? Jedna… Kde to jsem??? Doma… Kdo bouchá na dveře? Asi Adam??… Jo, je to on, volá přes dveře, co se děje…“ Myšlenky letí hlavou. Vstát se nedá, zvuk z pusy nevychází…
Naštěstí Adam má náhradní klíče, tak si odmyká… Donutí Evu umýt se, obléct se a veze ji do práce. Eva je už naštěstí schopná mu říct, co se děje a proč její ranní reakce byla tak divoká… A že to nejsou prachy, co ji tak rozrušilo…
Když to později probíráme, ještě pořád to není dořešeno. Babský sněm aspoň Evě radí, ať zatím svůj byt neprodává, ale pronajme ho, aby měla čas si to celé promyslet… A případně se kam vrátit, kdyby opravdu mělo být zle… Kdyby Adam umřel dřív než ona a synové a snachy by ji chtěly vyštvat…
Proč nám to ale celé připadalo tak morbidní???
Láska je sice láska, ale když přijde na prachy, tak se zdá, že jsou až na… …PRVNÍM místě!!!
