Taky jste kdysi s takovou chutí vyhazovali figurku soupeře, když jste ho v Člověče dojeli??? Já jo!!! Jenže co když se tou figurkou stane chodec na přechodu?!? Mlaďoši občas hrají hru „Na blba!“ a zkoušejí, co řidiči vydrží. I kdyby je to mělo stát život!
Všední ráno. Chvátám do práce. Potřebuju přejít pětiproudovou ulici. Vše řízené světly, jeden přechod vedle druhého, takže pravidla jsou naprosto jasná.
Navíc žiju v zemi, kde chodci mají absolutní přednost a většina řidičů zastavuje i mimo přechod. Stačí jen trochu naznačit, že se chystám… A vše stojí!
Tady by hra českých mlaďochů hrát nešla. Že ji neznáte? Je naprosto jednoduchá…
Skupina puberťáků stojí u silnice. Vytipuje si řidiče, který se blíží, a jeden z party je provokatérem. Když je auto na jejich úrovni, tak „náhodou“ skočí před auto. Hodnotí se reakce „blba“, tedy řidiče. Většinou to stihne, ale už se i stalo, že mlaďoch způsobil havárii. A řidič pak těžko vysvětluje, že mu tam ten kluk skočil schválně! Kor když celá parta tvrdí jako jeden muž, že to byl přece řidič, kdo nedával pozor!
Tak tohle by se tu naštěstí nestalo, i když někteří řidiči jezdí jako divoši.
My starší si stejně pořád dáváme bacha (jsme odchovaní ze starých časů), ale děti, co vyrostly už tady, tak ty mají problém! V Čechách se chovají stejně a pak – jaké překvapení, že přednost chodce nefunguje! Celkem nevědomky taky hrají „Na blba!“. Jako ti mlaďoši…
Ale hráči se najdou i tady…
Tuhle čekám na zelenou, když na přechod vjede cyklista. Na hlavě helmu, tmavé brýle, a kličkuje mezi auty! Auta mají zelenou, tak celkem logicky… …jedou! Jsou ale slušňáci, tak ho nechávají projet.
Cyklista jim za odměnu ukazuje fakáče a něco na ně volá… Podle tónu hlasu to asi rozpočítávadlo nebude!
Jenže, zaujat svým vítězstvím, nedává pozor a najíždí na obrubník. Málem padá na zem. Dětská helma, přivázaná na sedačce na zadním kole, bouchá o dlažbu. Ještě že tam není dítě! To už někde ráno odevzdal…
Teď na něj na oplátku něco volá řidič (má mezitím červenou, takže se zadostiučiněním sleduje děj) a z otevřeného okénka mu toho fakáče vrací… Nebyl blbem, jen jiného sledoval…
Hra má ale taky svoje oběti…
V pondělí byl zase sněhový poprašek. Na přechodu ještě bílo a skoro uprostřed poskakuje sem tam malá plastová láhev.
Připomněla mi nedávnou kalamitu, kdy ve sněhovém sajrajtu ležela… …noha barbíny. A po pár krocích… …druhá. A za chvíli i nahé tělíčko, už bez hlavičky. Ručičky chyběly. Ty už asi auta rozmačkala. A u chodníku… …zelené šatečky…
Se žlutou krajkou…
Docela mne při tom pohledu zamrazilo a v duchu jsem místo těch plastových kousků viděla dítě…
Ta maminka musela asi tu holčičku táhnout hodně rychle…
Že ani nestačila barbínku sebrat…
Zelená! Vrhám se s davem na přechod. Proti nám se valí podobná lavina. Někteří kličkují jako zajíci, další se těm zajícům vyhýbají!
Skok sem, skok tam, hotová sparktakiáda!
A hele, u chodníku leží zelená žabka s bílým bříškem! Trochu rozšláplá... Ten bonbon už si do pusy asi nikdo nevezme...
A v půlce je druhá do páru!!!
A pak že cestou do práce se nedá nic zažít!
