Kdyby staroušek hořel, to by byl děs! Mohl by nejen utrpět popáleniny celého těla, ale také zlikvidovat dalších dvěstě lidí! Na zemi by ho asi rychle uhasili, ale ve výšce deset kilometrů by to šlo asi těžko!
Babky už se zase scházejí! Vynechaly jenom vánoce, kdy chystaly Štědrý den pro vnoučátka nebo pro domácí mazlíčky. Teď už jsou jejich kafíčka zase na týdenním pořádku.
A jako obvykle se slova ujala paní Soňa! Už od příchodu měla oči jako tenisáky a honem honem čekala na kafíčko před sebou! Důležitě se rozhlédla a už to jelo!
"Myslela jsem, že už se s vámi neuvidím! V letadle hořel pán!"
Babky samou hrůzou oněměly. Přece nemůžou přijít o svou velitelku!
"Jako vždycky před vánoci letím k moři, abych se nadýchala mořského vzduchu a užila si sluníčka!", nadechla se paní Soňa a ostatní babky jen přikyvovaly. Tuhle libůstku paní Soni znají už řadu let!
"Odlétali jsme brzo ráno, ještě za tmy. Nechtělo se mi vstávat, ale co člověk neudělá pro pár slunečních paprsků!", už padalo z paní Soni: "Letadlo plné důchodců! Je holt vidět, že máme čas a nehoníme poslední resty v práci. Byly tam asi jen tři děti, jinak samí šedáci!", paní Soňa se trochu zarazila, když zaregistrovala tázavé pohledy posluchaček.
"No přece dědulové," smála se paní Soňa: "Seděla jsem vzadu, tak jsem nad sedačkami před sebou přes celé letadlo viděla jen šedé hlavy a mezi nimi pár obarvených dámských účesů...
...Motory hučely, jinak bylo ticho, všichni dospávali ranní vstávání. Tak jsem zavřela oko taky!
Najednou se letadlo zhouplo, asi jsme vletěli do mraků. Vzbudím se, rozhlédnu se a najednou šok! Dědula asi pět řad přede mnou snad hoří!!!"
Babky ani nedutaly!
"Nasadím brýle a zaostřuju, co se děje! Co byste myslely, hořel nebo ne?!?", teatrálně se otázala babek... ...ale nedala jim šanci cokoli říct!
"No jasně, že nehořel!", odpověděla si paní Soňa sama: "To jen vyšlo slunce a jak bylo ještě nízko nad obzorem, osvětlovalo hlavy cestujících. A celohlavová pleš svítila jako druhé slunce!"
Babky si oddychly, že se nic vážného nestalo. Upily kafíčka a paní Soňa se mezitím zase nadechla: "A pak nastalo to správné divadlo!
Za plešatým pánem seděl tatínek s malým synkem. Asi to byl nějaký komik! Svítící pleš ho inspirovala a v cuku letu se proměnila v promítací plátno! Tatínek začal prsty tvořit různé obrazce.
Stín vytvořil na lesklé hlavé lišku, potom pejska, srdce...
Chlapeček se začal hlasitě smát!
Ale nesmál se jen chlapeček! Jeho veselý smích probudil část cestujících a také oni sledovali nečekané představení!
Rozhlédla jsem se kolem. Nejvíc se smáli pánové, hlavně ti méně vlasatí!
Otočila jsem se ještě víc a společně s cestujícími se smály i letušky!
Jen "hořící" pán nevěděl nic. Dál se nehýbal a vůbec netušil, že poskytuje obveselení celé polovině letadla!
Bohužel po několika minutách už sluníčko bylo tak vysoko, že paprsky už na pleš nedosáhly."
Babky se smály. Paní Soňa nezklamala ani tentokrát!
"Představení na rozlehlé pleši sice skončilo,", dodala ještě paní Soňa: "Ale několik cestujících to zaujalo natolik, že si rozsvítili lampičky nad sebou a v jejich světle zkoušeli hrát stínohru na sklopených poličkách!"
---
PS. Člověk je tak starý, jak se cítí! A radovat ze života se může pořád! I když to někdy trochu dře!
60+?!? Stařenka není zmatená! Má jen tenkou kůži!
60+?!? Stařenka přežila! Málem ji smetla vlna!
60+?!? Staroušek si musí dát bacha! Aby nedostal přes čuňu!
