Po šedesátce prý už starší osoby mají sedět v květovaném šátku na vejminku, prsty točit mlýnek a tak maximálně chvíli pohlídat vnoučátka! Jenže tohle bývávalo! Dnes se musí postavit novým úkolům!
Teď mají stařenky úplně jiné starosti! Nejen pěkně makat, protože do důchodu mají ještě daleko! Taky se musí poprat s internetem!
Jako tuhle! Paní Olinka musí každý rok vyplnit opakující se formulář! Vždycky to šlo na papíře, ale letos to bohužel není možné!
Jenže to zjistila, až když se jako každý rok dohrabala s hůlkou do podatelny příslušného úřadu! Pak už to prý bylo jak scénka v divadle!!!
...úřednice byla velice milá, ale nekompromisní! Prostě ten papír vyplnit nesmí!
"Slečno, prosím vás, a co mám teda dělat???", ptá se stařenka nešťastně.
"Víte, paní, ale já to tady opravdu nemůžu vyplnit!", zamrkaly namalované oči přes plexisklo. "Vyplnila bych to ráda, ale bylo by tam moje jméno a dostala bych pokutu!"
"Hmm, to chápu, ale poradíte mi, jak to mám tedy provést??", ještě nešťastněji se kouká přes brýle stařenka.
"To máte přece jednoduché! Stáhněte si do mobilu apku a máte to natotata!", usmívá se slečinka za pultíkem. "Nebo si otevřete naši stránku v počítači! Určitě už máte u nás účet!"
"No, s internetem bohužel kamarádka moc nejsem", smutně jí vysvětluje žadatelka. "I mobil používám jen na volání a SMS, víc nepotřebuju! Mladí mne navštěvují osobně a tak to není třeba..."
"Nezlobte se, paní, ale já vám fakt nemůžu vyhovět! Loni to ještě šlo, ale letos máme přísná opatření!", dodala ještě mladá úřednice....
Olina mi to vykládala s její obvyklou vervou. Ze začátku tak trochu nadurděně, jakože ten úřední šiml fakt řehtá. Ale pak se usmála, protože s grácií sobě vlastní našla řešení hned u přepážky.
"Co jsem měla dělat?", pokračovala Olina: "Tak jsem tam trochu hrála pomatenou a nemohoucnou babku, protože se mi do toho online fakt nechtělo! Kdo si to má všechno pamatovat! Naštěstí ta dívčina byla příjemná a ochotná. Nebo možná měla doma podobnou babičku!
Přesvědčila jsem ji, aby mi vyjela aspoň údaje až po kolonku, kam může. Všechno mi vytiskla a já holt šla domů...
Musela jsem to nějak dotáhnout! Žádnou apku v mobilu nemám, heslo na účet jsem samozřejmě zapomněla! Ale ten termín formuláře byl neúprosný a pokutu jsem teda riskovat nechtěla!"
Olina se nadechla a jela dál: "No co, přišla jsem domů, dala si kafe na posilnění, sedla k PC a pustila jsem se do toho!
Záda zpocená, před očima mžitky! Ale podařilo se mi změnit to zapomenuté heslo, vyplnit formulář, odeslat ho a teď čekám, až mi přijde potvrzení!"
Už to byla zase ta stará Olina, jak ji znám! Žádná sehnutá babička v šatové zástěře a s vařečkou v ruce! Ale akční, veselá, ukecaná, hrdá! Mladě vypadající, věk podle občanky by jí nikdo nehádal!
Olina tu historku zakončila rázně, jak je jejím zvykem!
"Hele, nejsem přece debil! Dala jsem to!!!"
---
PS. Olina bere život s lehkostí!
Ženská, hejbněte už konečně tou... ...zadnicí!!!
Ne, nejsem blázen! Jen posiluji svaly!
Bacha na něj! Von ty ženský vždycky ukecá!
