Čím je člověk starší, tím by měl být usedlejší a klidnější! Chodit opatrně, aby náhodou neupadl a nezlomil si třeba kyčel! Časy se ale mění a stařenky jsou jak divoženky! Jenže málem o jednu přišly!
Občas je fajn natrefit na veselé staré dámy! Pravidelně se setkávají v cukrárně u kafíčka a dortíku. Některé si dávají i dvojku vína.
Minule si paní Soňa poručila rovnou paňáka! A pak ještě dalšího! Prý do druhé nohy! Potřebovala je obě! A zachránily jí život!
To už ostatní babky (jak si dámy důvěrně mezi sebou říkají) měly oči na šťopkách a zvědavě po sobě pokukovaly! Něco se chystalo!
Paní Soňa je totiž nejen velice akční, ale je i skvělá vypravěčka!
"Holky, tak jsem se teda vypravila na tu dovolenou k moři! Už jsem se těšila! Tady kosa, prší a já chtěla chodit, chodit a chodit!"
Soňa trochu zvýšila hlas, přece jen ty paňáky začaly pracovat: "Počasí u moře skvělé, sluníčko celý den. Vytáhla jsem z kufru tričko, kraťasy a už jsem štrádovala po horách! A pak jsem se každý den k večeru ládila v moři! To byla nádhera!
Akorát jsem jeden den přišla na hotel později a neuvědomila jsem si, že se začíná měnit počasí a fouká vítr od oceánu. Sem byla tak naivní! Místní v moři nebyli, jen pár turistů! Mělo mě to varovat!
Přesto jsem jako obvykle pomaloučku polehoučku postupovala do vody a vlnky mi ošplíchávaly nohy a otužovaly mne. Znáte to, nejdřív po kolena, pak po stehna. Pak se voda dotkne plavek, postupuje výš a výš a člověk ani nemá husí kůži a nemusí se osmělovat. Prostě najednou plave!
Teď jsem ale byla tak do půli stehen ve vodě, když přišla vlna jako hora a podrazila mi nohy!!!
Všude spousta pěny, oblázky rachotily kolem mne, voda hučela, vlna mne táhla tam a zase zpátky, pěnu jsem měla až nad hlavou!!!
Sem fakt chvíli myslela, že přišla moje poslední hodinka!"
Babky visely Soně na rtech a v očích měly hrůzu! Vůbec si neuměly představit, že by přišly o čelní členku bandy! Soňa docela divoce gestikulovala a její historku už se zájmem poslouchala celá cukrárna!
"Babky, nebojte se! Se přece nedám!", smála se Soňa: "Probudila se ve mně stará podvědomá zkušenost! Sem přece provozovala skoky do vody a taky mám za sebou záchranářský minikurz!"
Soňa se nadechla a jela dál: "Voda pode mnou, voda nade mnou, voda úplně všude! Tak jsem se rychle ujistila, kde je dno, kde je břeh a kde je nebe!
Zatajila jsem dech, sedla si na bobek, jednou rukou se opřela o dno, abych měla třetí bod! Druhou rukou jsem podvědomě hrábla po kšiltu, který mi voda servala z hlavy! Chytla jsem ho!
Vlna mne táhla po dně. Naštěstí pláž byla písčito-oblázková a tak jsem si jen mírně odřela koleno!"
Babky už se taky usmívaly a několik dalších zákazníků úlevou jen vydechlo...
"Jo, a ještě brejle! Ty se zachránily samy! Jak je nosím celý život, tak už mám za ušima vytlačené rýžky na nožičky! Takže mi na hlavě drží jako přilepené! Brejle byly ok! Naštěstí!"
Ale ještě nebyl konec! Soňa korunovala příběh závěrečnou scénou!
"Když jsem pak přišla na pokoj a chtěla si sundat plavky, že se osprchuju, tak jsem byla jak vánoční stromeček!!!
Nosím jednodílné plavky, v těch mám lepší postavu! Ale když jsem stáhla horní část, tak od prsou dolů až po stehna jsem měla na kůži nalepené černé kamínky, jeden vedle druhého! Jak dláždění na náměstí! Když jsem se pohla, tak ze mne kamínky s cinknutím padaly na zem! Sem měla kamínky i v uších a smrkala jsem je ještě večer!"
Soňa se vítězně rozhlédla. Babky uznale pokyvovaly hlavami, zákazníci měli úsměv od ucha k uchu a dva malí chlapečci v rohu dokonce zatleskali!!! Divadlo hadr!
Soňa zakončila neplánované představení poslední větou, svou oblíbenou:
" Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř!"
---
PS. Život je třeba žít naplno! I když to pro každého může znamenat něco jiného!
60+?!? Stařenka se snaží a smaží! Vyplňuje formulář online!
Měl jsem ženu, aneb ať žijí babičky a dědečkové!
Na důchod do Španělska, aneb zahrádkářská kolonie po Mallorsku!
