Starší osoby jsou prý počítačově negramotné! ...ale tak to není! ...jen občas se holt nezadaří! Když umře počítač, co s ním? Pohřbít ho doma vedle tulipánů? Nebo ho odnést do opravny? Nebo se překonat a zavolat vnukovi o pomoc?
Paní Soňa odhodlaně nakráčela do kavárny. To obvykle znamená, že se něco děje! Babky zvedly hlavy od kafíček a dortíků a sledovaly paní Soňu zvědavými pohledy, jak se nese od vstupních dveří až po usednutí na židli.
Paní Soňa je nenechala dlouho čekat. Jen co dala znamení obsluze, že se nic nemění a jako obvykle to bude latte macchiato a větrník, pohodlně se usadila a už to jelo!
"Dámy!", začala dnes honosným oslovením, což znamenalo, že to bude něco velkého: "To byste nevěřily, co se mi stalo!"
Ani nedala šanci na případný dotaz a hned pokračovala:
"Umřel mi počítač!!!", vyslovila pomalu a po slabikách jednotlivá slova.
Babky se dívaly jedna na druhou a nevěděly, jestli se mají smát nebo plakat. Dobře, když umře domácí mazlíček, pejsek nebo kočička, co je s vámi třeba šestnáct let, to je obvykle velká rána... ...ale když umře stroj?!?
Teď už se stihla zeptat paní Olina, ta je rychlá jako blesk a slova z ní padají jako kulky z kulometu: "A co že se stalo? Slyšela jsem dobře? Počítač?!?" Pohlédla s vše říkajícím úsměvem na ostatní: "A umřel?!?"
Paní Soňa se nenechala vyvést z míry: "No jasně, počítač. Sedím si tak s kafíčkem, odpovídám na maily a najednou...
...najednou černá obrazovka!!!
...chvíli čekám...
...a pořád nic! Obrazovka černá a ještě černější!"
To se babkám zdálo podivné. Jejich staroušci občas usnou u oběda nebo na gaučíku, ale to vypadá trochu jinak. Rozhodně při tom nečernají!
"Tak jsem tedy dala ucho k ventilátoru a zdálo se mi, že trochu vrčí.
Zmáčkla jsem tedy startovací tlačítko noutbůku a ejhle, zase naskočil!
A otevřelo se mi všechno, co jsem tam předtím měla!
I ten rozepsaný email."
Babky si oddychly, ale tušily ještě nějakou čertovinu.
A taky že jo!
Paní Soňa se pomaličku napila kafíčka, jen takový malý lůček, a ještě si uďobla kousíček zákusku.
Viděla nedočkavé oči babek a aby ještě trochu zvýšila napětí, tak si uďobla ještě jednou. Tentokrát kousek s polevou a tu si jen tak pomaloučku nechala rozpouštět na jazyku...
Babky ji nedočkavě pobízely pohledy a paní Soňa si to opravdu užívala. Rozpouštěla soustíčko mnohem, ale opravdu mnohem pomaleji než obvykle!
Pak polkla celkem rychle, protože už sama chtěla pokračovat. Už ji to napínání přestalo bavit.
"A tak jsem dopsala ten mail a otevřela další. I ten jsem dopsala a otevřela třetí. Na něj jsem ale ještě potřebovala najít nějaké údaje na netu a tak jsem si otevřela několik dalších oken...
...a ještě někdo zvonil a tak jsem došla ke dveřím a převzala balíček..."
Babky ji postrkovaly už nejen pohledem. Paní Jana z druhého konce babkárny už netrpělivě ťukala prstem do desky stolu!
"...a šla jsem zase k písí, že dopíšu ten mail...
...jenže najednou...
...obrazovka několikrát zablikala a konec!
...černota je zase tady!
...a teď už nepomohlo nic. Ani že jsem s uchem u stroje poslouchala, jestli jde ventilátor. Ani že jsem vypla a zapla přístroj do zásuvky v prodlužce. Ani že jsem pro jistotu rozsvítila lampičku, jestli jde elektřina...
...ta šla, takže muselo být něco s noutbůkem!"
Babky už tušily nějaké rozluštění a byly celkem v klidu. Paní Soňa nabrala trochu pěny a se zalíbením ji slízla ze lžičky.
"Říkala jsem si, co mám dělat. Byla jsem sama doma. Naštěstí ty maily jsem měla napsané, takže nic nechvátalo.
Přemýšlela jsem, co dál! Mašina už asi byla stará, protože ji vnukova firma už vyřadila. Přece nebudou vyhazovat nové, co?!?
Tak jsem si říkala, že už je asi konec... Jak ten stroj zlikviduju? Vyhodím do odpadu, zakopu na věčnou paměť na zahrádce vedle záhonu tulipánů, odnesu do opravny?
Anebo zase budu otravovat vnuka, aby honem přijel a podíval se, co se děje? On je sice velice ochotný, ale chápu, že co je moc, to je moc! A jeho názory na nás staroušky s používáním moderní techniky moc dobře znám!"
"A co jsi dělala?", honem se ptaly babky. Podobné poznámky od mladých slýchávají docela často!
"No co, chvíli jsem přemýšlela a pak jsem se rozhodla, že to nechám trochu uležet. Bylo už pozdě odpoledne, takže ráno moudřejší večera se blížilo velice rychle...
A večer...", paní Soňa spěla do finále: "...a večer jsem si čistila zuby a všechno mi došlo!
Jak je teď brzo tma, tak jsem si včera potřebovala posvítit v přístřešku na zahrádce a natáhla jsem si prodlužovačku z domu. A hádejte odkud?"
Babky už tušily, ale nechtěly brát paní Soně radost.
"Ze zásuvky, odkud se vždycky nabíjí prodlužovačka na noutbůk! A pak jsem je zapomněla zase vyměnit!
Takže noutbůku se prostě jenom vybila baterie!", smála se paní Soňa. Babky se smály s ní. Tohle se jim snadno může stát taky!
"A já jsem byla tak ráda, že jsem hned nevolala vnukovi!", usmívala se paní Soňa: "Určitě by se mi smál celý rok!"
---
PS. Většina nadšedesátníků je na tom s výpočetní i mobilní technikou velice dobře! Jen občas se objeví nějaký zádrhel...
60+?!? Stařenka je divoška! Pere se s klávesnicí!
60+?!? Stařenka se snaží a smaží! Vyplňuje formulář online!
60+?!? Stařenka není zmatená! Má jen tenkou kůži!
