Ale těch deset tisíc se nedá jen tak udělat. Zkoušeli jste to? Já ano a je to hrůza!
V práci jsme měli „Operaci zdraví“. Součástí byla přednáška o ergonometrii pracoviště a pak praktické cvičení, jak si upravit klávesnici, obrazovku, židli, osvětlení a vše potřebné, „abychom se nehrbili“.
Odměnou pro všechny účastníky byl krokoměr, který měří nejen kroky, ale i spálené kalorie, míle (!) a kilometry. Přednášející nám krokoměry slavnostně předával s tím, že ideální by bylo deset tisíc kroků denně a, jako minimum, že bychom měli dát aspoň pět tisíc!
Jenže jak toho dosáhnout? Není to žádná sranda.
Snažím se dodržovat různé rady, jako například:
vystup o zastávku dřív a jdi domů pěšky;
přestaň jezdit výtahem a choď po schodech! Projdeš se a navíc ušetříš elektřinu, protože výtah nepojede;
skoč při TV na cvičební stroj na půl hoďky a „jeď“ pomalu (i klidně hodinu) ve volném tempu – vytvaruješ si nohy a celkově se to hodnotí jako běh na lyžích. Vem si k tomu krokoměr a budeš překvapená, kolik za půl hodiny uděláš kroků.
To vše se lehko řekne, ale hůř udělá.
Už jsem změřila všechno:
na zastávku, kde normálně nastupuju do autobusu – 1 000 kroků;
zastávka na cestě domů „o jednu dřív vystoupit“ – 1 300 kroků;
velký okruh naší čtvrtí – 4 400 kroků;
okruh přilehlým lesem (kam chodím hlavně jaro-podzim, protože v zimě je tam mokro) – 5 540 kroků;
o zastávku dřív do práce – jen 1 000 kroků.
A tak bych mohla pokračovat pořád dál.
Pracuju ve třetím poschodí, tedy jdu pěšky denně dvakrát nebo třikrát, v průměru vyjdu tak do sedmého poschodí denně.
Jenže to všechno nestačí! Pořád je to tak 5 500–7 000 kroků.
Bydlím v prvním patře, je neděle, byla jsem čtyřikrát dole v technickém podlaží (3x prádlo a pak schválně odpadky extra), ale i s chozením po bytě a vařením oběda mám jen 2 700 kroků. To se nedá nachodit, když se nevyjde ven. Přesvědčila jsem se proto na velký okruh.
Blíží se večer, mám 8 500 kroků. Perfektní to není, ale je to lepší než pěstí do nosu.
Pravda, krokoměr se dá taky ošidit. Stačí sedět u televize, vzít přístrojek do ruky a pohybovat s ním nahoru dolů. „Kroky“ naskakují jedna báseň!
Hmm, ale to si přece neudělám! To bych se podváděla!
Není zbytí, budu muset vyrazit ještě jednou ven!!!
