Je to už týden, kdy jsem se dopustil něčeho, tak strašného, jako je má neaktivní nepodpora návrhu na rozpuštění Poslanecké sněmovny. Jsem tedy vinen úmyslem držet si poslanecké korýtko za každou cenu? Pro mnohé pravděpodobně ano, a nic na tom nezmění ani tento krátký text. Přesto se o to ale pokusím. Koneckonců, máme přece svobodu slova a pluralita názorů je hodnotově blízká všem demokratům.
Rozpuštění Poslanecké sněmovny jsem nepodpořil, proto, že:
1)Rozpuštění Sněmovny, resp. zkrácení jejího čtyřletého volebního období, ve skutečnosti nic neřeší. Nepřijde jiná a lepší politika, jiní a lepší poslanci. Je to jen (dílčí) vítězství jedné části politického spektra, která už se těší, jak nám bude vládnout (mimochodem už nám vládla – vzpomínáte?).
2)Rozpuštěním Sněmovny jsme levici usnadnili nástup k moci. Její moc po volbách bude obrovská. Vnutila nám názor, že s volbami přijde něco lepšího. Je to nebezpečná iluze a historie ví, co se, když jí podlehneme, může stát. Slova poslance KSČM během nepodařené schůze o podpoře vlády Jiřího Rusnoka, v duchu, že konečně může skončit tento dvacetiletý experiment (nevěděl jsem, že komunisté to národu v roce 1989 časově ohraničili), to víc než zřetelně potvrzují.
3)Po nás zbyde mnoho nedokončených a důležitých zákonů, které nejsou dobré pro pravici či levici, ale usnadňují život občanům a zlepšují život v zemi: občanský zákoník, zákon o státních úřednících, vysokoškolský zákon, zákon o ochraně spotřebitele atd.
4)Prezident Miloš Zeman není upřímný. Útočí na politické strany a na nešvary parlamentní demokracie, jejichž byl ale dlouho dobu součástí a nepočínal si vždy právě v rukavičkách. Mluví o (své) vládě odborníků, která je ale složena z klubu jeho přátel, přičemž pro některé z nich je účast ve vládě cestou ke zviditelnění a následné kandidatuře za SPOZ nebo slouží k úniku před dluhy z prezidentské kampaně. Mluví o politické kultuře, ale podpořil kandidaturu svého kancléře ve volbách za (svoji) politickou stranu a v neposlední řadě – Miloš Zeman poskytl rozhovor Haló novinám, kterým si pojistil postup komunistů a dodal jim potřebnou legitimitu …
5)Parlamentní demokracii lze hájit jen z parlamentu. Neexistence dolní komory je nejlepší cesta k přechodu na prezidentský systém, tím spíše za zády se sociálnědemokratickým Senátem a „vhodně“ složeným Ústavním soudem. Co víc si přát? Co nám přinesou ony dva volební měsíce, ukáže čas. V tichosti a beze svědků se koneckonců dají jmenovat i velvyslanci.
6)A konečně, a možná budu jediný, kdo to vysloví nahlas, jsou tyto předčasné volby pro ODS zkrátka a dobře prostě nevýhodné. Ostatně – co byste také od politika hájící stranické barvy čekali?
A teď směle do mne. Šetřit mne nemusíte, zvykl jsem si na to, že politik je snadný terč a poslanec (i exposlanec) obzvlášť. Koneckonců, máme přece svobodu slova a pluralita názorů je hodnotově blízká všem demokratům. Tedy i mně.
