Skvělý blog. Dobrá rada, ještě, že je český člověk vynalézavý. Bude se mi to hodit. Jarouš má věčně po kapsách nějaké peníze větší část stihnu před praním vytáhnout, ale někdy ne. Jasně, že si nálezné nechám, ale pšššt.

To můj tchán myslivec (budiž mu země lehká) dopadl mnohem hůře. Ulil si nějaké peníze, potřeboval je rychle schovat před manželkou a neměl lepší nápad, než je stočit do ruličky a vložit do hlavně brokovnice. Pochopitelně, že v zápalu lovecké vášně na to zapomněl a vystřelil si je.

To je krásný, děkuju!

Ráda jsem pobavila

Parádní, v tomhle deštivu jsem se

A prší i dnes, ono snad nikdy nepřestane! ahoj moc zdravím!

To je skvělý blog.

vypraný peníze nanadělají takovou paseku, jako jeden papírovej kapesník

Tak to mi povídej! A nedostaneš to dolů jen tak.

u nás v krejčovství se peníze zase žehlí

Taky očista

Nešlo o peníze, šlo o občanský průkaz. Nešlo o vanish, ale o nějaký prací prostředek, který jsem mámě koupil v Maďarsku. Byl jsem vyslýchán, téměř zatčen. Prostě moje maminka mi před čtyřiceti lety vyprala občanku (byla to taková červená knížka, do níž se kýžené údaje vepisovaly nikoli strojem, ale ručně, krasopisně a černým, nezlikvidovatelným inkoustem) – a v tom dokumentu zůstala moje fotografie, veškerá razítka a jinak vůbec nic. Prostě jsem potřeboval duplikát. Průkaz totožnosti jsme s mámou vysušili i s pomocí fénu a já se vydal na příslušný úřad, abych požádal o občanský průkaz nový.

„Počkejte prosím...“ Úřednice za přepážkou se zdála být při prvním letmém pohledu do mé voňavé a čistotou zářící občanky silně zaskočena. Odběhla do vedlejší místnosti, odkud se asi po dvou minutách vynořili dva příslušníci Veřejné bezpečnosti a odvedli mne z chumlu dalších zde čekajících do nějaké z kanceláří. „Kde jste to vzal?“ udeřili na mne. „Tady u vás,“ povídám, „není to tak dávno.“ „Kdo vám to dal?“

Trvalo to asi hodinu. Pánové byli přesvědčeni, že jsem nikoli úspěšná pradlena, ale desperát, který se nějak dostal k čistému občanskému průkazu a chtěl jej zneužít k nějakým špinavým účelům. Byl jsem mladý, v jednání s úřady nesmělý – tohle mě ale dohřálo. „A to jsem asi tak blbej, že bych s tím běžel k vám a žádal o výměnu!“ To zapůsobilo, byl to argument. Nakonec pánové přišli i na to, že občanka je ve švech ještě vlhká, takže mi nakonec vystavili na základě rodného listu papír, který občanský průkaz dočasně nahrazoval, a milostivě mě propustili domů.

„Počkejte!“ To už jsem byl na chodbě úřadu a mířil k jeho dveřím. Byla to ta úřednice, jíž jsem o výměnu občanky požádal. „Můžete mi prosím vás říct, v čem pere vaše maminka?“

Tak to je krásný! Klidně by z toho byl parádní blog. Moc Vám děkuji za návštěvu.

Už jsem vyprala i mince, byly jako nové. jinak i část bankovky do 25% by měla banka vyměnit. Ale sousedka by si vynález měla nechat patentovat.

I já jsem vyprala mince, byly krásný!Sousedce vzkaz vyřídím

Konečně na to někdo přišel

A stačilo tak málo!