Děkujeme za pochopení.
M97a57r67e54k 34V19a86l56i16č69e77k
Jitko a to je prave ono. U vas byla laska a to ostatni. Jako dobrovolnik pracuju i s detma v detskych domovech a casto jsem rad, ze ty deti jsou doma "tam" a ne u jejich "rodicu". To jsou pribehy. To byste koukala...
J33i67t21k52a 10Š93t19a68n64c19l42o18v55á
Marku, to vám věřím. Do děcáku jsme docházeli a brávali si děti domů, takže nás kolikrát nebylo jen sedm. Několik příběhů jsem z jejich úst vyslechla a dodnes mě mrazí. Moc díky za příspěvek
J60a26n63a 17M32r69á19z25k38o39v56á
Moje první dcera Janka měla téměř tři roky, kdy se mi mělo narodit druhé mimino. V té době nebyl ultrazvuk, ale na to malé jsme se všichni těšili. Měla jsem strach: "Mami, bojím se, že, to miminko nebudu mít tolik ráda jako Janinku!". Mamka mi řekla: "Každá máma, i kdyby měla tucet dětí, každé má stejně ráda!"
J62a67n33a 34M75r15á34z11k27o62v65á
"ono to dítě, ač má třeba všechno po materiální stránce, s věkem stejně pozná, že ve vztahu rodičů k němu chybí cosi ryzího a začne pochybovat" - tolik citace z jednoho příspěvku. Já však věřím, že děcko v jistých (asi bohužel ne vždy) okolnostech to ryzí pozná a pochybovat nezačne. Nevím, nemám ani zprostředkované znalosti. Ale Jitušce přeji krásný život. Maminka bude bezpochyby dlouho trpět, je-li soudná, ale vědomí, že děťátku se dostane náležité péče, kterou nemůže v současné době poskytnout, ji snad uspokojí. Takových případů je v historii hodně.
J30i80t51k62a 53Š34t40a48n85c64l49o21v93á
Jano, krásný příspěvek, díky Ti za něj moc
P17a54v79l34a 46K60o61l93á37ř64o88v42á
Taky si vůbec netroufám spekulovat o tom, proč ta matka volila tuto možnost. Doufejme, že pro tu holčičku udělala to nejlepší, co za daných okolností mohla. Jitko, ve tvé úvaze je taky myšlenka, že dnes to není jako dříve, kdy měly rodiny běžně spoustu dětí a zvládly je. Co je dnes jako dříve? Pro někoho dnes může být problém mít více jak jedno dítě a jeho důvody nemusí být jen sobecké.
Díky za článek.
J69i84t92k59a 83Š40t90a92n93c95l82o64v69á
Pavlo, já díky tobě, za příspěvek a za přízeň
S49o42ň44a 46P10r52a66ž63á37k39o14v59á
Jitko, je to , pro mě nepředstavitelné, že bych se vzdala dítěte. Jitušce držím palce, aby byla skutečně milována a ne jenom vychována, to totiž nestačí, ono to dítě, ač má třeba všechno po materiální stránce, s věkem stejně pozná, že ve vztahu rodičů k němu chybí cosi ryzího a začne pochybovat, zda jeho rodiče jsou opravdu vlastní. Dle mého názoru je potřeba toto dítěti vysvětlit v poměrně raném věku, tak to prostě je a my tě máme rádi, jinak je zde nebezpečí, že v pozdějším věku , hlavně v pubertě, by se adoptivní rodiče mohli dočkat lecčeho. Je to však hodně diskutabilní, říct či neříct.
Tak ať se Jitušce zadaří. Matku si však netroufám hodnotit, neznám okolnosti, mohla se dostat do situace, kdy se s těžkým srdcem dítěte vzdala s nadějí, že se bude mít lépe. Anebo .....
J20i44t42k89a 32Š66t20a52n84c42l52o81v75á
Soňo, díky moc za příspěvek.
M63i27r57k34a 35P77a18n13t21l24í88k41o40v13á
Jitko, když odejde matka od dítěte, a zanechá ho svému osudu, je to asi to nejhorší, co mohla udělat... Omluvit ji mohou leda vyloženě krajní případy, např. ohrožení jeho života (např. ve válce). Nejsem praktikující křesťanka, ale líbí se mi myšlenka z bible, že dítě není majetkem rodičů, ale jen jim ho svěřil do péče Bůh. Je to pro ně vlastně dar, jako dar to mají brát a o něho pečovat. Ovšem, některé matky, ani otcové, si toho neváží, čili si ho nezaslouží. Pocházím také z větší rodiny, mám tři sourozence - a dodnes to, že jsem vyrůstala v početnější rodině, považuji za štěstí...
J11i62t22k23a 48Š43t42a68n64c91l24o27v16á
Mirko, moc Ti děkuji za příspěvek, cítím to stejně tak
- Počet článků 662
- Celková karma 26,00
- Průměrná čtenost 896x