Typické

Ach jo, ti mužští, mohla bych vyprávět, ale nebudu... Jinak u nás rostou a samé hřiby, byli jsme v pátek a zítra vyrážíme znovu. Přímo houbařský ráj -:)

U nás začínají, v západních Čechách už jsou kvanta

A to ještě ta pravá houbařská sezóna nezačala

No právě!

Ještě že se nestal žádný průšvih, teda až na To, že Karel dostal vynadáno. Člověk si domýšlí hned to nejhorší. Jak jsme to dělávali v době, kdy nebyly mobily? Já už si vůbec nevzpomínám.

Byli jsme v pohodě!

Jejda, tak to byla situace na zbláznění. A vzhledem k tomu moc smutnému, co se přihodilo u vás, věřím, že Ti srdce bilo na poplach. Hlavně že to dobře dopadlo a i čerstvé houby byly. Jo, nejen houby, i tenhle moc povedený blog!!!

Tak na houby jsem neměla ani pomyšlení, ty nasbíral můj muž den předtím, nejdřív byl vztek, pak jsme se tomu zasmáli. Přitom měl zapnuté vibrace, asi mu hledání hub zatemnilo veškeré smysly

Měl poslat zprávu. Ale vcelku nedávno jsem se málem vypravila v deset večer za mámou, když nebrala mobil ani nevolala zpět. Že jí přijela na přespání kamarádka a mobil měla na druhém konci bytu...

I to mu žena vyčetla, vymlouval se na brýle

A že byl šťastný! :-)))

Já s nostalgií vzpomínám na časy, kdy nebyly mobily, a na pevných linkách docházelo k omylům a volané číslo nebylo vidět, stejně jako číslo volajícího.

Jednou mi doma zazvonil telefon. Zvednu sluchátko a říkám "Prosím."

Na druhé straně, podle hlasu starší paní, si patrně chtěla ověřit zda se dovolala kam chtěla se zeptala: "Dovolala jsem se k paní Novákové?"(jméno je smyšlené, neboť to pravé si již se značným časovým odstupem nepamatuji.)

Na to jsem odpověděl: "Ano, dovolala".

A tím začal náš krátký rozhovor, který pokračoval dotazem: "Mohla bych s ní mluvit?" Na to jsem rychle odpověděl: "Nezlobte se, ale ona se právě koupe a je ve vaně." Následovala kratičká odmlka ze strany volané, nicméně poté se zeptala: "A kdo jste vy?", na což jsem jí odpověděl " Já jsem soused odnaproti" A následovala výslechová otázka ze strany volající: "A co tam prosím vás děláte?". A já klidným hlasem odpověděl větičkou s dotazem: "No, ona mě požádala, a zda bych jí nepřišel umýt záda. Vy si snad dokážete záda umýt sama? a doplnil jsem "Zavolejte prosím za chvíli"."

A pak už jsem jen podle sluchu zaznamenal trochu zrychlený dech, a před položením sluchátka uslyšel jak si poněkud překvapeným hláskem říkala, asi spíš už jednpro sebe, a patrně při tom značně kroutila hlavou, což ovšem s určitostí tvrdit nemohu "Taková slušná paní". A poté následovalo jen položení sluchátka a ticho telefonních linek.

To je moc hezký pobavilo a děkuji za nakouknutí

. Ale svět byl stejně krásnej bez mobilů

Klidnější zdravím tě!

Jitko zachovala jsi chladnou hlavu. Já bych panikařila. A jak je známo stres ničemu nepomůže jenom vyvolá další obavy, takže jsi jednička a za blog ti píšu i hvězdičku, teda karmu.

I já panikařila a jak! díky