Musela to být krásná atmosféra.

Škubání hus a pak draní peří.

A pak pěchování polštářů a peřin tím peřím.

To už je taky hodně let.

Nádhera!

A co s tím nadraným peřím děláte?

Polštáře pro vnoučky

Bych si sed do rožku, nastražil usiska a dlabal bych te koblížke... Jitule moje, takový povídání krásný. A jak ti to sluší na fotce. Radost jsi mi udělala a tak zdravím dračku. A moc se mi líbí slovo "doděrky". to sem fakt neznal

Moc děkuji, milý Marku. Doderky, někde doděrky. A té, která má v ruce poslední pírko, se říká pápěrnice. To podle těch zbylých, už odraných stonků-pápěrek.

Jitko, husí peří jsem nedral (ač jsem v mládí často chodil domů nadranej), ale pamatuji si ty těžký peřiny u strýce na Moravě. Z Tvého článku dýchá pohoda a nostalgie. Jo a to je ten tvůj novej notebook?

Noťas jsem si zapůjčila od Tomáška. Krásně se mi na něm psalo.

No, to je paráda, jsem chtěl napsat a už to napsal dole Filip, takže jen dodám, že takové články patří na titulní stranu!!! Hezký den Jitko

Honzo, potěšils měděkuju

dobrý, jen na doplnění tekutin byl použil něco jinýho

asi mlíko, že?

Tak tohle je velká paráda

Filipe, je. Sice "peří až za obrázkama", jak se říká, ale na polštářích se bude krásně usínat.

Zdravím a přidám se. U nás doma jsme drali jen jedenkrát, u sůsedky víckrát. Tam se oddělovalo prachové peří od obyčejného. Krmení hus šiškama ještě šlo, ale když jim děda cpal do krku rozleženou kukuřici, to jsem s nimi trpěla. Naštěstí jsme pak s mamkou jezdily na Slovensko, tam jsme husy kupovaly vykuchané s obrovskýma játrama a kusy syrového sádla. No, už jen vzpomínám.

Prachové peří, radost pohledět. Díky za vzpomínku.

Na draní peří si nepamatuji. Moje babička drala peří, když jsme tam, my děti, nebyly a drát peří chodila přes týden, než jsme přijely, protože pokud jsme tam byly, tak chtěla být s námi. Dračky mě nějak minuly...