Papírové šaty jsem určitě zaznamenala v nějakém módním časopisu. No, a ony byly i u nás ... to jsem nevěděla ... Ono toho bylo u nás více , jako třeba naše výborné pletací příze , ale prodávaly se v NSR ... Ale papírové šatičky jsem také měla na nějakou scénku ve škole , z krepového papíru. Sama jsem si

šila .... Jituš zdravím a velice se bavím ...

Jsem ráda, že se bavíš, trocha odlehčení v dusné atmosféře neuškodí

Já jsem v sedmdesátkách byla rebel. Žádný šatičky, jen džíny, košile a v dlouhejch vlasech kytka. Šatičky jedině do tanečních, ale tobě, duhová vílo, rozhodně

Zuzko, však to taky byly snad moje jediný, pak sukni, kterou mi šila sestra a k tomu fajn halenka, vše do zelena i botky, ale už khaki barva, pytlovina, to bylo něco. No a rozervaný ošoupaný rifle, v nich jsem taky machrovala do té doby, než mě zahlídla mamka na náměstí.

Jitko, včera jsem si pustila film "Metráček" a poté pečetla Tvůj příběh, což mě dokonale vtáhlo do mládí seriálové Jitky. Jedná věc mě ovšem dost zarazila, filmové Jitce bylo teprve patnáct, vypadala starší, postavu však měla tak akorát. Přeji hezkou neděli a děkuji za milé čtení

Ten "můj" věk souhlasí, no ta postava byla šlankovnější, tehdy! bylo mi krásných patnáct

Hezká vzpomínka. Já pamatuji papírovou bundu dovezenou tenkrát od těch darebných kapitalistů ze západu.

Tak vida, další pamětník

Jitko, neviděla jsem je a nezažila, ale i tak jsem s tebou dnes při čtení soucítila... ale - co by děvče pro parádu nevydrželo??

Ahoj, vydržely jsme my holky i nemožné

papírové bundy! ja jsem kvuli ni imrvere luxoval, vytiral a utiral prach snad 14 dni v kuse... a nakonec jsem ji dostal. cejtil jsem se v ni uplne stejne, jako ty v satech!

a k tomu barveni: v lete jsem byl na pohrbu a smutecni hoste dostali od rodiny zemrele cerne smutecni rousky. stylove. jenze...

latka, ze ktere byly rousky nasity, nebyla pred zpracovanim vyprana. a jak v obradni sini vsichni slzeli a teklo jim i z nosu...barva rousek udelala sve! vsichni po sundani rousky vypadali jako hornici, co zrovna vyfarali ze sachty.

v tom pohrebnim bolestinu to nakonec byl duvod k prijemnymu zasmani se

moc zdravi do nedele, Jitule

I já zdravím do neděle. S těma rouškama to asi tak mělo být, slzy vystřídal blahodárný úsměv.

Papírové šaty..., byla jsem malá holka, mamka je měla, a tak koupila i mně..., ale ty barvy mi nic neříkaly, tak zůstaly na dně skříně složené téměř ...sát let

Tak hurá! Konečně někdo, kdo je viděldíky, Olčo!