Jitko, je to tak. Udělala  jsem úplně  zkušenost, pouze ne v obchodě, ale na tramvajové zastávce.

"To máte různý",  jak říkal Zilvar z chudobince. Ale základním faktem pro téma tohoto blogu je, že - hlad je převlečená žízeň...!

Já mám svého osobního žebráka. Je to slepý starší muž, postává nejčastěji u matra I.P. Pavlova, nám. Míru, už jsem ho potkala i ve Vodičkově ul. na zastávce tramvaje, u metra v Dejvicích... občas mám pocit, že mne pronásleduje. Vždy stejný scénář: třesoucím se hlasem plným bolesti slušně požádá o finanční výpomoc, protože mu ještě nepřišel důchod. Takto pláče několikrát denně - 7 dní v týdnu, na různých místech. Poprvé jsem mu dala stovku. O dva dny později deset korun. O den později jsem častovala slovem podvodník... Jsem najivní blbka, přiznávám.

Každý máme nějakou zkušenost. Určitě nejste naivní, jen jste si to prozření musela zažít díky za příspěvek

No vidíte a mně se právě stalo, že jsem podal rohlíky s tím, že je zahodí jakmile se otočím. Bylo mi poděkováno a když jsem koukal, za odcházejícím abych se ve svém přesvědčení utvrdil, viděl jsem jak se pustil do jídla. Jednou jsem taky vzal stopaře a hned jsem toho litoval, protože spustil litanii o tom jak byl okraden a nemá na cestu domů atd.atd. K mému překvapení mě ale o peníze nepožádal. Na "Sibiři" jsem jej vzal na guláš a tam mě požádal jestli by si nemohl objednat knedlíky na víc, že má hroznej hlad. Naučilo mě to žebráky neodsuzovat. Buď dám ... jídlo nebo peníze nebo nedám. Podle nálady a podle toho jak na mě dotyčný působí. A pokud dám peníze neřeším, že si za ně koupí víno. Proč bych jej měl odsuzovat? Co já vím jaký byl jeho osud a proč mu víno uleví od údělu víc než jídlo.

Samozřejmě, že i já rozlišuji, proto o tom taky píši. Všichni nejsou zdaleka takoví, o kterých se zmiňuji a za každým z těch lidí, stojí určitě nějaký příběh, osud. Moc děkuji za příspěvek.

Máme se Soňou oba stejné zkušenosti. Jídlo nechtějí, jen peníze na pití. Ale ještě jsem jim nikdy nezkoušel nabídnout třeba lahváčka, toho by asi vzali

Honzo, lahváčka si vychutnej sámdíky

Můj muž to řeší tak, že žebrajícím u supermarketu nabídne práci na zahradě za obvyklou hodinovou mzdu a svačinu k tomu. Ještě nikdo se té nabídky nechytl. Já ale brblám, aby k nám radši nikoho netahal, že nám pak leda vykradou chatku.

Tak vidíte, Marie....znovu se potvrzuje to, o čem píši. Nechci se nikoho dotknout, ale většině jde jen o to jedno, jediné. Děkuji Vám za příspěvek

Před pár (více) lety, když jsem jezdila na koleje, po mě jeden chtěl peníze na lístek na vlak, že mu prý chybí 50Kč. O týden později po mě ten samý člověk zase chtěl na lístek. Měla jsem chuť se ho zeptat, jestli je za celý týden snad nesehnal...

Kláro, tak to vidíte sama..určitě sehnal a x krát díky, že jste se zastavila

je to asi individuální, někteří jsou vděční za všechno, ale jiní, jak píšete, chtějí jen peníze na chlast a cigarety. taky už nedávám, ale někdy z toho mám špatný pocit

Libuše, díky za nahlédnutí ke mně Se svědomím si nedělejte starosti, jsou lidé, kteří pomoc přijmou a zaslouží si ji...a pak ti druzí.

Má sestra byla svědkem příhody, zanedbaný mladík chtěl pár korun, že má hlad. Paní mu nabídla rohlík ze své svačiny. A on se zeptal, s čímten rohlík je... ? A ufrkl a odešel.

Karlo a o tom to právě je. Mezi těmito, se pak ztrácí ti potřební. Díky za příspěvek

Drtivá většina těch lidí je absolutně bez dokladů, bez průkazky zdravotní pojištovny, ve špatném zdravotním stavu, ty neošetří žádný lékař, nemají šanci si koupit léky v lékárně, pak je mezi nimi největší šmelinou přeprodej léků...

Karle, je to smutný, ale je to tak. Věřte, že pomůžu, když je třeba. Dárcovské SMS, charita...bohužel rozeznat ty potřebné, je těžké.