Mně přijde zvláštní, že naše dvě vořešice podobající se maltézákům, s hustým dlouhým jemným kožichem nepustí ani chlup. Zato labradorka a druhá jí podobná vořešice s krátkými lesklými chlupy vypouštějí dvakrát do roka neuvěřitelná množství. Mezitím je naštěstí téměř klid.

Taky jsem si to tak myslela...a vidím to u synové fenky, něco mezi dogou a labradorkou. Když od nás odejde, vždycky zůstane nějaká "památka"

 i u nás je to stejné, každý den nás Linda zásobuje částí svého kožíšku, to abychom na ni mysleli celý den.

 Soňo, vím a dovedu si to představit

...a ještě dál

Taky o tom něco víš, co?

No já když jsem pořizoval pejsky krátkosrsté naivně jsem se domníval že..... Ale co no, lepší chloupek najíti, než na blba naraziti

Krásné rčení, Pavle

Taky jsem měl pejska, krysaříka. Jmenoval se Chloupek. Jémine, co jsme se spolu navyváděli! Soused ho neměl rád a jednoho smutného dne Chloupek zmizel. Trmata, ten bídák,  se potutelně usmíval. Život je někdy slzavý údolí.

Tak to je mi, Petře líto...v tomto případě bych použila klidně přísloví, že, "na každou svini, se voda vaří"...kéž by ale platilo

To je přesné, Jitko. Linda to má jednodušší, je tříbarevná, a tak ať se oblékneš, jak chceš, její chlupy na Tobě budou vidět vždy. Navíc je z těch koček, které nadprůměrně línají, takže všelijaké ty lepící válečky a podobné vymoženosti jsou na ni krátké.

Honzo, však jsi mě taky vyprávěním o Lindě inspiroval

Jituš, taky známe a nejlepší jsou trojbarevňáci, jako naše kočka a brášky bígl. To totiž nemáš úniku. Bílé na černém, černé na bílém a zrzavá se blýská úplně na všem. A bíglí chlupy se navíc zasekávají a skoro se nedají vysát. Ale nedali bychom je, jsou to "lidi se zvířátkovou tváří"

Dášo, přesně vystiženo...nemáš úniku. Rezavé chlupy nám chyběly co do barev, ale Rexík není zvyklý v bytě. Je to nalezenec a sídlí na zahradě v kotci. Ale i tak, si pár "trofejů" odnesu vždycky domů 

já bych mohla povídat! Malého králíčka máme a chlupy jsou všude, jako bychom měli doma tlupu psů! Když já se s ním pořád mazlím, může si za mnou vyskočit na gauč a o víkendu mě s ním občas budí Anežka, přinese mi ho rovnou do postele Samozřejmě, že mě ty chlupy štvou a pořád vysávám a uklízím jako magor, ale vím, že až tu Láska nebude, budu moc nešťastná...

Mirko, přesně tak! Kolikrát si říkám, jak bych je ráda uklízela

To znám moc dobře... my máme černobílého kokra a ty chlupy jdou docela slušně sebrat. Jednou jsem u kamarádky v kanceláři seděla na psím křesle a v černém saku měla po celých zádech zapíchané malinké zrzavé chloupky... ty nešly ven jinak, než trpělivě vytahat... ufff, byla to fuška!

Vím, o čem je řeč. Před cestou na ples, jsme pováleli hadry ve sněhu, šlo to pak líp

Život bez dětí, psa a kočky musí být strašně nudný.

Naprostá pravda