Babiko, byl jsem tady, aneb proč mít veselý den

Je to tak, jak píšu a cítím. I přes zamračené a netěšící dny jednou vyjde sluníčko a bude se dýchat nám všem lépe....

Aspoň takto virtuálně chci pozdravit a cik cak vzpomínkami sdílet něco jiného, než jen smutek a beznaděj. Vždyť i z maličkostí se dá těšit a v těchto dnech zvlášť. I když se se svými drahými nemůžeme v těchto dnech vídat, přesto vzpomínka na naší zdi je to nejmilejší, co si můžu přát. A pak když se přes monitor ozve..."Babiko, Honziček tam maloval", tak mu ještě podáte pastelky. 

Tak věřte, že zase bude líp a že:

I zima bude jak má být....

A jaro jak má být...

A léto jak má být...

A podzim jak má být...

A budeme si moct vyjet do přírody....

Ale raději se neocitnout...

A nezažít ani tuto situaci...

A raději se pořádně porozhlédnout kolem sebe...

A zajet si bez obav na výlet...

A zatančit si...

A udělat si radost čímkoli...

A věřit, že se opět někde setkáme a zasmějeme při čtení...

A že po dešti se může objevit duha...

A vědět, že i roušky se nosí s úsměvem, jak Tomík předvádí...

A nezapomenout poděkovat všem, co tenhle svět dělají lepší

                                                      Pohodové dny nám všem...

(fota: rodinný archív)