Velké pušky pro obranu velkých demokracií IV

Jak byl zaváděn nový 7.62 NATO náboj, byly pro něho vyvinuty pěchotní pušky. Ve třech článcích představím tři úspěšné typy. Tento díl je poslední a je věnován H&K G3.

H&K G3, der richtig Deutsche gewehr

Po porážce nacistického Německa řada německých zbrojních specialistů odešla ze země. Ludwig Vorgrimler pracoval v Mauser werke a zkonstruoval řadu prototypových útočných pušek Gerat. Poslední model Gerat 06 byl těsně před koncem války vyroben v malém počtu jako Stg 45. Vorgrimler pak odešel do Francie k CEAM. Pokračoval ve vývoji, ale žádný jeho prototyp nedostal šanci k sériové produkci, následně odešel do Španělska. Zde pracoval pro Centro de Estudios Tecnicos de Materiales Especiales, (něco jako Centrum technického výzkumu a speciálních materiálů) známém pod zkratkou CETME. Zde už pracovalo několik německých zbrojních konstruktérů. Zbraně a zbrojaři bývají hodně nezávislí na režimu a ideologii, protože jsou hodně potřeba. Španělsko-německý tým se ujal dalšího vývoje automatické pušky s polouzamčeným systémem závěru, vycházeli z práce na puškách Gerat u Mauser werke a prototypů vytvořených ve Francii. 

Polouzamčený, válečky bržděný závěr.

Vyvíjené prototypy měly stejně jako Gerat 06 tzv polouzamčený závěr, který je poháněný čistě zpětným rázem. V okamžiku těsně po výstřelu je závěr přibržděn horizontálními válečky,což zpozdí pohyb závěru a ten se otevře, až když je tlak v nábojové komoře bezpečný.

Mechanismus funguje na principu převodu sil, kdy je převádí v takovém poměru, že k otevření závěru z komory je třeba mnohem větší síla, než když se zatáhne za vlastní nosič závěru, který současně slouží jako závorník. Je potřeba ten správný odpor, aby se závěr otevřel až po výstřelu, ale současně měl dostatečnou sílu k dalšímu cyklu.

Mechanismus je dobrý v tom, že odpadá systém odběru plynů, špatný v tom, že jeho vývoj nebyl nic snadného. Nakonec vše dopadlo úspěšně a Heckler&Koch s tímto systémem produkuje celou rodinu zbraní včetně kulometu, nejznámější je samopal MP5. Podobné válečkové systémy lze nalézt v německém druhoválečném kulometu MG 42(někdy zvaný Hitlersage-Hitlerova pila) nebo třeba v české pistoli vz. 52

Bicí ústrojí G3 je kladívkové

zbytek kapitoly je jen pro hračičky, ostatní to přeskočí...

U většiny soudobých automatických pušek se komora po zasunutí náboje zamkne tak, že se dá otevřít jen zvenčí pohybem součásti která závěr blokuje(závorník) teprve po výstřelu závěr automatika zvenčí odemkne a uvede do pohybu. To se může dít například zákluzem hlavně nebo nejčastěji odběrem plynů z hlavně.

Kdyby nebyla nábojová komora uzamčená, závěr vyrazí vzad velerychlostí a nejspíše odlétne za střelce v dál. Určitou možností je závěr udělat dostatečně hmotný, a pružiny dost silné, aby se vytvořila protiváha výstřelu, to je ale možné jen u slabších nábojů, například pro samopaly. U pušky by vyšel závěr příliš těžký a zbraň by byla nepraktická.

Jinou možností je závěr zpočátku přibrzdit, ten se otevře s určitým zpožděním. To otevření musí nastat ve chvíli, kdy už tlak plynů v komoře bezpečně poklesnul, ale ne moc pozdě, aby závěr vyrazil vzad silou dostatečnou k dalšímu cyklu. Nápad na jedné straně výborný, puška vykoná cyklus jen silou zpětného rázu bez dalších dílů, které by dávaly závěru impuls k pohybu, bez odběru plynů apod. Na druhé straně z principu je jasné, že je tady potřeba správné načasování a u takového mechanismu závisí i na jemných detalilech.

Vývoj proběhnul trochu zvláštně, první takové zbraně měly odběr plynů nebo zákluz hlavně, aby se nakonec ukázalo, že tyto věci se dají vynechat.

Závěr je bržděn dvojicí horizontálních válečků. Celý mechanismus,jde zpočátku velmi ztuha což pohltí hlavní nápor z výstřelu a pak je najednou volný, závěr se rozběhně vzad.

Jakmile dojde k výstřelu, hlava závěru začne tlačit na válečky a ty se snaží vyklouznout z vybrání, tím vytlačují dozadu nosič závěru/závorník, jakmile si tak udělají dostatek místa, celá sestava už projde úzkým profilem a může dozadu.Systém vlastně násobí moment setrvačnosti závorníku a sílu vratné pružiny. Je to něco jako převodovka. Rozhodně nepůsobí na principu tření, i když by se to tak na první pohled mohlo zdát.

Nesmírně záviselo tvaru vybrání do kterých jsou válečky zapadlé, a tím na úhlech plošek které musí válečky překonat, aby se závěr otevřel. Výzkumná práce na léta. Je to ošetřeno speciální formulí(Maierova rovnice). Pokud je třeba zbraň přepracovat na nový náboj, je třeba přepracovat i ony citlivé úhly a rozměry, aby se závěr otevřel v pravý čas.

Válečky bržděný polouzamčený závěr vytahuje nábojnice z komory s velkou silou, až je to může trhat. Což je potřeba při vývoji také vyřešit. G3 má komoru opatřenou podélným drážkováním, díky kterému nábojnice tak pevně nevězí v komoře a tím se snižuje extrakční síla.

Vývoj G3

Vývoj postupoval pomalu a s obtížemi, celkem brzy byl zhotovena CETME modelo 2. Ta byla zkonstruována pro náboj 7,92x41 CETME, se středním výkonem. Po první prezentaci v Německu byly žádány některé změny, především změna ráže na 7,62. V CETME pracně předělali svůj náboj i pušku na ráži 7,62X41 CETME, aby záhy zjistili, že došlo k nedorozumění a Němci měli zájem o přestavbu na 7,62x51 NATO. Vzniknul modelo B. Výkonný NATO náboj si ovšem moc nerozuměl s mechanismem závěru, který u prvních prototypů odcházel po pár stech ran. Vše se začalo zdržovat. Němci mezitím zakoupili pro rychle rostoucí Bundeswehr 100 000 kusů FN FAL jako přechodný typ, a zavedli je v armádě jako G1. Do zpomalujícího vývoje vstoupil Heckler&Koch a po několika peripetiích se podařilo pušku odvozenou od CETME modelo B dotlačit k výrobě od roku 1963.

Heckler&Koch vznikla r.1949 kolem tří pracovníků Mauser werkwe. Začínala ve starém protileteckém krytu spíše strojařkou výrobou ale postupně se začala angažovat ve zbraních 

Bez HK by vývoj probíhal mnohem hůře, pomohli pušku dotáhnout do konce, a přizpůsobit požadavkům německé armády. Španělé přijali modelo B FUSA CETME jako modelo 58. Mezitím probíhala nekonečná jednání o prodeji dokumentace německé vládě. Nakonec se obě strany dohodly o prodeji dokumentace k výrobě i dalšímu prodeji. Tady se cesty obou pušek rozchází, Němci modelo B dále upravovali a tak G3 není shodná se španělskou CETME modelo 58.  Španělé měli se svými prvními puškami problémy a delší dobu trvalo než tyto zbraně dokázaly bez problémů střílet s plně laborovaným NATO střelivem. Museli mít náboje se slabší laborací než zbytek NATO. 

CETME modelo B, přímý předchůdce G3

Ani výroba neprobíhala hladce. Jeden z výrobců, koncern Rheinmetal nebyl schopen dostát požadavkům na kvalitu. H&K se tak stal jediným výrobcem, ale i tam měli problémy, pušky z prvních sérií byly celkem časně staženy a v tichosti sešrotovány. Po odstranění dětských nemocí však zbraň dělá čest německému průmyslu. G3 působí propracovaně, "dodělaně"

Raná G3 s plechovým ventilovaným předpažbím a skládací pažbou.

G3 tak jak bývá k vidění nejčastěji. Tato konkrétní je opatřena optikou ale jinak je to stadartní kus, žádný odstřelovačský speciál. Silueta se sníženou hlavní mate, protože zákeřný mezinárodní tým konstruktérů nad hlaveň umístil vratný systém a tak puška připomíná zbraně s odběrem plynů z hlavně. G3 má hranaté plastové předpažbí, s výřezy kam lze sklopit inegrovanou dvounožku. Kulatý kryt mušky. Páka k natahování závěru vlevo vpředu.

Jednu dobu měla H&K G3 namále, protože G1(FN FAL) byla dobře zavedena a sloužila bez větších problémů, zatímco vývoj G3 se táhnul. Dokonce prý byla zahájena jednání o nákupu licence, ale Belgičané z neznámých důvodů neprodali. Někde se říká, že místo licence chtěli jen dodávat hotové zbraně, jinde jsem četl, že to možná byla averze k Němcům jako tradičnímu nepříteli, ale stejně dobře je možné, že Němci se rozhodli G3 dotáhnout do konce a jednání sami zastavili.

G3 je o něco robustnější než FN FAL. Má trochu nezvyklé vyvážení, je těžká na předek což sice zhoršuje běžnou manipulaci, ale zase může pušku pomoci stabilizovat v dávce. Hlaveň je snížená, nad ní je uložena vratná pružina se svou vodící tyčí. Páka napínání závěru je vlevo daleko vpředu na nadpažbí čímž je docela příhodně po ruce. Stabilita při střelbě a přesnost bývá hodnocena jako dobrá. A celkově je možná o něco lépe zpracovaná než FN FAL. Nicméně zdá se, že není tak uživatelsky příjemná jako její největší konkurent, praktický test proběhl v Rhodezii/Zimbabwe kde se vyskytovaly obě pušky a zavedení G3 bylo vnímáno negativně.

Na selektoru střelby jsou někde písmena“S” – zajištěno ("Sicher"), “E” – jednotlivé rány ("Einzelfeuer"), “F”– dávky ("Feuerstoß"), což se v angličtině žertem překládá jako S-safe-zajištěno,E economy-úsporný, F-fun-zábava. Jinde jsou čísla 0-1-20(licenční zbraně), a nejlepší jsou univerzální a všem srozumitelné pitkogramy nábojů. 

Puška se stala dobrým obchodním artiklem H&K, G3 byla prodávána přímo i jako licence. Používá ji nebo používalo asi 40 států, seznam začíná Angolou a končí Zimbabwe. Její produkce např v Íránu a v některých afrických zemích zajišťuje, že je dobře prověřená bojem... V Bundeswehru se udržela dodnes ale od devadesátých let je nahrazována útočnou puškou G36.

Ač vznikly samonabíjecí verze HK G3 pro civilní použití, v ČR je tato puška extrémně vzácná a v současnoti se bude počítat na jednotlivé kusy. 

H&K pilně inovuje a ač má G3 stále vysokou bojovou hodnotu, nespokojil se s ní a nabízí novější zbraň na 7,62 NATO: HK 417. Je to v podstatě hodně přepracovaná a zvětšená M16 a počítá se s ní pro stejné úkoly jako u ostatních pušek této třídy. Přesná vojenská automatická puška pro vybrané střelce.

Nástupce G3-HK 417. HK konečně po desítkách let vyléčil defintivně neduhy M16 a vytvořil typy HK416 a HK 417 které se liší v podstatě jen ráží   

H&K G3 Design: Loffler, Ludwig Vorgrimler a kol., hmotnost 4,41 kg (4,1-5,54kg dle verze), účinný dostřel s otevřenými mířidly 500m, s optikou dle verze, běžný armádní kus snad něco přes 700m, obecně je uznávána jako přesnější než FN FAL

Doufám, že jste si něco odnesli, tímto vyprávění o automatických puškách na 7,62 NATO končí. Za podněty díky.

Teď si dám od pušek chvíli pauzu a příští článek bude o něčem jiném. Ale kapitoly z dějin útočných pušek budou ještě pokračovat, příště opustím knížky a počítač a vyrazím na střelnici ukázat co vlastně od útočné pušky můžeme čekat.