Jak být pistolníkem v ČR

Volný cyklus o zbraních a boji. O ozbrojování se občanů palnými zbraněmi pro obranu, jejich možnostech a povinnostech. Poslední díl informativní miniserie.

 Existuje 368 způsobů jak se zachovat v nebezpečí, nejlepší je utéct.

Čínské rčení

Zbraně prý nosí lidé kteří jsou paranoidní. To je ale blbost. Když mám zbraň, čeho bych se k čertu měl bát.

Neznámý instruktor

Časy divokého západu jsou dávno pryč a stát zbraně reguluje. Opravdičtí pistolníci už nejsou a máme občany oprávněné k držení a nošení palných zbraní, ti mají stejná práva jako ostatní občané a k nim navíc pár povinností. 

Palné zbraně si stát kontroluje, povoluje typy,které lze držet a se kterými se smí obchodovat, kategorizuje zbraně a  stanovuje podmínky za kterých lze tu či onu zbraň nabýt,držet a nosit. Ke zkoušení a kategorizaci zbraní slouží Český úřad ke zkoušení zbraní a střeliva. Nad dodržováním zákona o zbraních bdí Policie ČR spolu se svým nadřízeným ministerstvem. 

Palné zbraně považované za více nebezpečné jsou registrované a to jsou skoro všechny. Ty ještě nebezpečnější (automatické, s tlumiči atd.) jsou registrované a ještě vyžadují výjimku, označují se také jako zakázané. Zjednodušeně řečeno, vše co používá jednotný náboj nebo dokáže vystřelit více jak dvakrát bez nabíjení má registraci a průkaz zbraně, k tomu je třeba přidat plynovky nad 16 Joulů. Z palných zbraní jsou z registrace vyloučeny zbraně se zámkovými systémy na max. dvě rány a zbraně pod 7,5 J. Mušketu si může pořídit každý plnoletý svéprávný občan(dětem do ruky opravdu nepatří), ale perkusní revolver(že má válec třeba s jedinou komorou se nepočítá) už je registrovaná zbraň. 

Registrované zbraně může občan nabývat jen splní li další podmínky kromě svéprávnosti a to: zdravotní a odbornou způsobilost, bezúhonnost, spolehlivost a trvalý pobyt v ČR. K nabytí zbraní pro sebeobranu je navíc nutné mít alespoň 21 let  Zjednodušeně, bezúhonnost znamená čistý rejstřík trestů. Spolehlivost znamená, že se v posledních třech letech občan opakovaně nedopouštěl různých přestupků včetně rušení veřejného pořádku, prokázaného alkoholismu apod. Zdravotní způsobilost posoudí praktický lékař, odbornou způsobilost zkušební komisař při teoretické a praktické zkoušce. Po splnění těchto podmínek je občan státem uznán za dostatečně soudného a erudovaného, aby mohl vládnout palnou zbraní a může si u PČR zažádat o zbrojní průkaz. Tam mu musí vyhovět jak s průkazem, tak s povolením a registrací libovolné zbraně v rámci skupin jeho průkazu. 

Pro nás je zajímavý průkaz skupiny E: pro ochranu zdraví, života a majetku a zbraně kategorie B (sem spadá prakticky vše vhodné pro obranu). S první takovou nabytou zbraní dostane občan do průkazu magický nápis: „oprávněn nosit zbraň kategorie B“ 

„Držet“ znamená mít zbraň zvlášť, náboje zvlášť a mimo zásobníky a zbraň v uzavřeném obalu či schránce, „nosit“ znamená podle zákona vše ostatní, ale v praktickém slova smyslu to znamená: připraveno k okamžitému použití. 

K sebeobraně lze v ČR používat široký sortiment opakovacích a samonabíjecích zbraní, od pistolek jako dlaň až po silné polovojenské pušky, se kterými by se dalo klidně vyrazit do bitvy. Je to logické, bránit se potřebuje křehká holčina i sedlák na odlehlém statku. 

Poté co občan využil svého práva ozbrojit se dopadnou na něho příslušné povinnosti. Především musí svou zbraň nosit skrytě, zajistit ji před zneužitím jinými osobami, nesmí ji nosit ani používat pod vlivem alkoholu a návykových látek a musí se podrobit případným kontrolám Policie a mít při sobě dokumenty k nošené zbrani. A nakonec, stát si ponechává právo ve výjimečných situacích odebrat občanům registrované zbraně. Samozřejmě jde o stavy různých nepokojů, kdy by člověk ocenil spolehlivou zbraň nejvíce. 

V ČR  pro krátké i dlouhé palné zbraně platí důsledná povinnost skrytého nošení na veřejnosti, jinými slovy, cokoli se zbraní na veřejnosti otevřeně občan udělá je minimálně přestupek a začíná to už pouhým odhalením zbraně. Nakládat otevřeně se zbraní může občan jen v soukromých prostorách a v prostorách střelnic. I když vynecháme pozitivní společenské dopady této povinnosti, skryté nošení má velký taktický význam, protože pomáhá vyvinout tolik potřebný moment překvapení. Nošení zbraně je však zakázáno na veřejných akcích s velkým množstvím lidí, respektive v závažných důvodech může policie udělit výjimku. 

Stát ukládá občanovi, aby se zbraní na veřejnosti nic nedělal. Dohlíží nad registrovanými zbraněmi a drží si právo k jejich odebrání. Stát má prostřednictvím zkušeben a policejních oddělení fyzicky zkontrolovanou  každou jednotlivou zbraň podléhající registraci a to může udělat i namátkově přímo u majitele. 

České zákony sice umožňují přístup k širokému spektru zbraní, ale rozhodně to není žádný holubník. Rozhodně se nedají považovat za liberální. Je to střední proud a určitý kompromis. Názorově je obyvatelstvo dosti roztříštěné a palné zbraně tu příliš nemají tradici. 

Zákaz odkrýt a používat zbraň na veřejnosti platí, dokud nenastanou okolnosti vylučující protiprávnost jednání a to především nutná obrana a krajní nouze.(viz dodatky)Pak je teprve možné s pistolí manipulovat a podle potřeby ji použít. 

Ani jeden z těchto paragrafů se k palným zbraním konkrétně nevztahuje, nespecifikují jaké prostředky občan použije k řešení nečekaných závažných situací, na straně jedné říkají, že jsou dovoleny i radikální, jindy trestné akce na straně druhé nabádají k dodržení míry mezi hrozícím nebezpečím a následky jeho odvracení. Jakmile podmínky pro nutnou obranu nebo krajní nouzi skončí, zákony se okamžitě vrací na svá místa. 

Teprve s palnou zbraní je průměrný člověk schopný rychle napáchat velké škody na zdraví a životech. To otevírá nepříjemný prostor pro porušení principů nutné obrany, proto se teorii nutné obrany držitelé zbraní hodně věnují. Při aplikaci zákona o nutné obraně je třeba chápat palnou zbraň jako potenciálně smrtící prostředek a podle toho ji používat. 

Zákon o nutné obraně nás reguluje ve všech civilních střetech, nerozlišuje mezi holýma rukama, pistolí a mraženým lososem.  Situace je třeba hodnotit komplexně, to znamená spíše než prostředky, hodnotit příčiny, následky, záměry a subjektivní pohled účastníků střetu. Představte si, že na místě střetu zůstal útočník zasažený do zad. Vypadá to pro obránce beznadějně? A kdyby šel na pomoc sousedům v nouzi a vpadnul do probíhající přestřelky-opravdu bude na útočníka s pistolí v ruce volat výstrahy, nebo ho střelí do zad a tak zastaví běžící útok na životy svých přátel?(trochu nepravděpodobné, ale je to jen příklad). 

Zákon hovoří o obraně. Ale v technickém slova smyslu vede obránce rozhodný a důrazný protiútok, který má být i podle oficiálního výkladu zákona silnější, než to, co má odvracet. Neboť obránce je bez iniciativy, v tísni a někdy přečíslen. Protiútok je agresivní akt, většinou směřující proti něčímu zdraví a životu, to musí potenciální obránce přijmout za své, jakkoli je jindy mírným člověkem. 

Smyslem nutné obrany je zastavit útok na zájem chráněný zákonem. Obrana není v žádném případě spravedlivá, je jen a jen účelová, vůbec není důležité, kdo si co zaslouží. Ze strany obránce to není nic osobního, před incidentem neměl žádný zájem útočníkovi ublížit a jakmile útok ustane, obránce také ustane ve své akci. Útočník realizuje své plány, obránce však dělá jen to, co je nezbytně potřeba, aby zachoval  stav před začátkem útoku(tedy s výjimkou výchozího stavu útočníka). To, že účinné zastavování útoků se do velké míry kryje s ohrožením zdraví a života útočníka je sice nehezká, ale shoda okolností, pokud by existovaly vhodné nesmrtící prostředky, jistě by se těšily nemalé oblibě, ale ony nejsou. 

Dokud jde o ochranu zdraví a života lze s nadsázkou aplikovat rčení „oko za obě, zub za chrup“ a vše přesto může dopadnout dobře(i když až po třetím odvolání). Tady připomínám:nebezpečí musí být reálné a bezprostřední, nerovnost nebezpečí a následků nesmí být „zcela zjevně nepřiměřená“ a obránce musí zastavit boj okamžitě poté, co nebezpečí pominulo.

Jak dojde na majetek a to je další zájem, který lze dle definice skupiny E chránit se zbraní v ruce, je hůře.  Současný právní stav je takový, že ani to nejlepší auto nevyváží život jednoho grázlíka. Takže obrana tohoto auta smrtící silou bude posuzována jako nepřiměřená. Komu se to nelíbí, tomu nelze poradit, kde si stěžovat(-možná ústavní soud?). Jako laik odkázaný na volné zdroje neznám žádný případ v ČR, že by někomu prošlo střelit člověka, který toliko bral cizí majetek. A bohužel u pistole střelit někoho znamená, že ho to může zabít. Pouze v případě, že by ztráta hájeného majetku představovala existenční ohrožení obránce (krach firmy, neschopnost splácet a ztrátu bydlení atd.) a nebyl jiný způsob jak útok zastavit, je možné střelbu zvážit. Výsledek by byl naprosto ve hvězdách, protože české soudy v podobné kauze zatím nerozhodovaly. Pokud zloděj napadne majitele a stačí samozřejmě hrozící útok, je nutná obrana na místě, jenže pokud je zloděj pouze zlodějem všichni důrazně doporučují raději se spolehnout na vhodné chladné zbraně, případně speciální střelivo s výrazně omezenou ranivostí. 

Být úředně schváleným pistolníkem vyžaduje systematičnost a disciplínu, napadení se vám v ČR stane vzácně a neočekávaně a v tom vzácném okamžiku je třeba zbraň mít u sebe. Tak pistole, aby naplnila svůj obranný účel musí strávit spoustu času se svým majitelem, neustále důsledně ukrytá. Bude svého majitele tlačit, vyžadovat po něm vhodné oblečení, zakazovat mu pít alkohol a lákat ho na střelnici. Za způsobené nepohodlí se sem tam někomu odvděčí záchranou života, ale radost ze střelby na střelnici přinese každému. 

Dodatky

Nutná obrana-Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Krajní nouze - Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozí, povinen je snášet

Skupiny zbrojních průkazů

• A - ke sběratelským účelům
• B - ke sportovním účelům
• C - k loveckým účelům
• D - k výkonu zaměstnání nebo povolání
• E - k ochraně života, zdraví nebo majetku
• F - k provádění pyrotechnického průzkumu

A na upozornění z diskuze ještě zjednodušená verze kategorizace zbraní. Ale pro opravdu přesné informace je třeba studovat zákon o zbraních 119/2002, který je normálně ke stažení na www.mvcr.cz 

Kat A "zakázané" - lze držet a případně nosit jen na zvláštní výjimku. Zbraně vojenské, automatické, zákeřné, nedetekovatelné, laserové a noční zaměřovače, tlumiče(všechno samostatné i vestavěné), neschválené typy střeliva( především průbojné, zápalné, trasovací, výbušné, se zvýšeným ranivým účinkem do krátkých zbraní), neschválené plynové a expanzní zbraně.

Kat  B  Registrované zbraně na povolení, jsou vhodné pro obranu a sport, povolení musí občanovi vydat, pokud splní podmínky : veškeré velkorážné krátké opakovací a samonabíjecí zbraně, malorážky pod 280mm, velkokapacitní samonabíjecí pušky a brokovnice (nad tři náboje), krátké opakovací i samonabíjecí pušky a brokovnice s hlavní pod 600mm, samonabíjecí zbraně co vypadají jako vojenské automaty, signální pistole nad 19mm.

Kat C  Registrované zbraně na ohlášení obvykle se hodí na lov a sport. Malorážky nad 280mm, opakovací pušky a brokovnice s hlavní nad 600mm,samonabíjecí pušky a brokovnice max na tři rány, lovecké pušky se sklopnými hlavněmi, z historických opakovací perkusní zbraně a zbraně na více jak dvě rány.

Kat D Omezené na plnoleté občany způsobilé k právním úkonům, stále mají jistý ničivý potenciál, ale k boji se téměř nehodí, lze používat jen na k tomu vhodných místech, palné pak jen na střelnici nebo na různých vystoupeních: Zbraně historické se zámkovými systémy na max dvě rány, zbraně na náboje typu flobert pod 7,5J , mechanické s nátahem nad 150N, plynové do 16 J.