František mi přišel sdělit, že je prasák. Požádala ho o to jeho manželka, a tak mi to přišel říct. Napili jsme se vína, více jsme k tomu v danou chvíli neřekli.
Většinou se živím jako učitel a farmář, ojediněle i jako terapeut. Nepovažuji se za terapeuta, i když terapeutické výcviky mám, ale čas od času někdo přijde s dětmi, nebo sám se sebou, a tak za buchtu či jinou dobrotu předávám své vhledy. Předevčírem to bylo zcela výjimečné setkání. Objednal se pán, buchtu nepřinesl a nedočkavě mi již ve dveřích sdělil, že ho ke mě poslala jeho manželka, protože dělá strašné věci.
Většinou nabízím čaj, ale když už ho přivezla manželka, a za tři hodiny si pro něj měla přijet, nabídnul jsem mu višňové víno. Takového klienta jsem ještě nezažil. Jak říkám, nemám velkou klientelu, ale základní pravidlo, že na terapii se každý objednává sám, jsem nehodlal porušit. Proto to víno. Sytě rudé, šumivé, nasládlé, višňové víno. Taky mi moc chutná.
Jemně jsme popíjeli. Převalovali víno v ústech a nemluvili. Je to silné, aromatické víno, podobné likéru. Od rybníku byly slyšet příjemné zvuky - když to teď píši, tak si říkám, že to je vlastně přesně ono - a my jsme s rozkoší pili dobré víno. In vino veritas, ve víně je pravda. Máme canisterapie, muzikoterapie, arteterapie - vlastně s čímkoli pracujeme můžeme použít jako prostředí či nástroj terapie. Já mám například rád pracovní terapii. Neznám vinoterapii. Třeba jen čeká na své teoretické zdůvodnění. Prostě jsme trochu pili, nemluvili a poslouchali zvuky od rybníka. Půlka srpna, dny se již krátí. Žijeme, umíráme a mezi tím máme svoje starosti. A to by mohl být skoro konec. Po dvou hodinách se proneslo pár banálních vět a přesně za tři hodiny přijela jeho manželka s nohavicemi štrůdlu a samozřejmě s otazníky v očích. Nechal jsem odpověď na jejím manželovi. Ten jen pokrčil rameny a pak odjeli spolu domů. Já se nedozvěděl, jaký to tedy prasák je.
O dvě hodiny později mi František (jak ho můžeme nazývat) zavolal, jestli může ještě na dvacet minut přijet. Bylo už relativně pozdě, ale nějak jsem cítil, že mu mám vyhovět. Zkrátka domluvili jsme se hned na druhý den ráno.
Přijel sám. Vypadal přesně jako včera. Jenže v ruce držel láhev vína. V pokoji mi pak položil na stůl peníze a řekl, že víno je za včerejšek, peníze za dnešek, protože mi to chce říct.
“Víte já jsem šťastný, že nejsem prasák. Včera mi po tolika letech došlo, že je to vlastně trochu jinak. Normálně jsem se včera v noci cítil šťastně. Jak nějakým zázrakem jsem cítil úlevu. Usnul jsem a za chvíli jsem se probudil s vnímáním energie v rozkroku a ono to bylo příjemné. Myslím jako, že tam nebyl žádný problém. Neměl jsem erekci. Byl to spíš jako pocit světla. Prostě jsem to cítil. Nebojoval proti tomu. Bylo to zvláštní. Jako centrum energie. Neumím to přesně popsat. Bylo to v pohodě. V tom snu, nebo při tom probuzení, jsem se viděl ve dvou časových úsecích. V jednom - krátce před svatbou, jak slibuji své manželce věrnost. Ve druhém čase - právě těsně před usnutím, jak mi to v rozkroku vibruje.”
Bylo vidět, že prožil něco zajímavého, a jakou úlevu prožívá. Včera přišel jako nevolník manželky, dnes mi to chtěl beze studu povědět. Včera večer se chtěl vrátit a začít mluvit, dnes již to nebylo potřeba. Ve snu si to vyřešil, ale ze zásady dodržel domluvený termín. Nejvíc ho udivovalo, že se proti tomu (já bych řekl proti své vnitřní bytosti) ve snu nepříčil, že to přijímá. Z kontextu hovoru vyšlo najevo, že o tom nikdy takto nepřemýšlel, vždy se u něj jednalo spíše o akci a reakci, o tlak a uvolnění. To, co prožil té noci, mu přišlo natolik osobní a skutečné, že to změnilo vnímání jeho problému. Pro něj to byl skutečný problém, tak velký, že ničil jej, jeho manželství, jeho rodinu. Tak velký problém, že dokonce pro zachování manželství musel k nějakému terapeutovi.
Toho rána jsem opět příliš nemluvil. Občas jen kvitoval jeho zpověď. František povídal o tom, jak si posledních sedm let manželství připadal příšerně. Měl atraktivní ženu, ale skoro s ní nespal. A jak s ní nespal, byla propast mezi nimi stále větší. Včerejší návštěva měla být pokusem o záchranu manželství. Manželka mu předložila seznam poraden a terapeutů a on bez výběru jen ukázal na jedno jméno. Bez zadrhávání povídal, že propadl onanii. Prostě se neuměl udržet. Potřeboval to jednou, dvakrát denně. Když si udělal dobře, všechno se uvolnilo, vyplavilo, a mohl snadno pracovat. Zpočátku to šlo kombinovat, manželku i pravačku, ale postupem času se to od manželky stále více vzdalovalo. Pak popisoval bludný kruh svých myšlenek. Stupňujícího se pocitu viny. Moc rád byl se svojí ženou v posteli, ale sexuálně mu stále více vyhovovala jeho vlastní praktika. Úměrně k tomu rostla nervozita jeho manželky. On se před ní začal více a více schovávat, ona byla vůči němu čím dál vyzývavější, až to dorostlo k jistému druhu ponižování a shazování, které potíže jenom prohlubovaly.
Takto přesně věcně a nezaujatě mi najednou dokázal popisovat svůj problém. Zřejmě když pil, tak pil, když pracoval, tak pracoval. Nyní se rozhodl mluvit. Po své vlastní analýze se nezastavil. Povídal, jak se včera v posteli, hned chvíli po usnutí najednou probudil a zažil pocit, že mu něco došlo. Uvědomil si, že nikdy nebyl své manželce nevěrný. To samozřejmě věděl i předtím, ale najednou mu to dávalo smysl. Dávalo mu smysl, jak svojí dávnou přísahou věrnosti, zasel semínko dalších událostí. Popisoval, jak si v té chvíli po probuzení uvědomil, jak hluboce touží po ženách, jak silnou v sobě skrývá sexuální energii, a to hlavní, že jeho onanie není prokletím. Že svojí onanií chránil manželku před svojí vlastní nevěrou.
To vše vypověděl v krátké chvíli. Pak se jen zeptal: “Rozumíte mi? Já jsem si to takto zařídil sám. Předsevzal jsem si něco, co jsem chtěl, ale čeho jsem neznal důsledky. Nevěděl jsem, jak s tím pracovat. Bál jsem se, abych neselhal. Tak jsem neselhal, kde jsem nechtěl a selhal jinde, kde jsem to vůbec nečekal.”
Tohle se nepřihodí každé sezení, že se stane během chvilky nějaký člověk k sobě mnohem shovívavější. Přestane se týrat, proklínat a začne věci vidět z jiného pohledu. Nevím, co bude dál, jak o tom poví své manželce, ale ta změna, že si svoji hanbu, a jak se občas vyjádřil, své prokletí, zasadil do širšího kontextu - to za láhev višňového vína a tři hodiny klidu stálo.
