Vtipy z mého života
Pivo
Navštívila jsem jednu společenskou akci. Všude už je plno, jen u jednoho stolu jsou ještě volné tři židle. Sedí tam i bývalý kolega. Přisedla jsem si.
„Ahoj.“
„Ahoj“ Padlo mezi námi. Víc nic. Známý sedí, zírá do půllitru.
Chvíli jsem taky čučela do svého piva a pak mi to ticho přišlo neúnosný. Co hřejivého, přátelského říct? Čím se zarputile mlčícím začít konverzaci? Znám jeho, znám i jeho ženu. Byla jsem mu na svatbě. To je ono!
„A jak se má Kačenka?“ Bodře zahlaholím na celý bar. Pár lidí se podívalo našim směrem.
Zvedl hlavu. Ty jeho oči! „Ráno se sbalila a odešla,“ sykl.
A tak jsme se oba mlčky dívali do sklenic, než mě vysvobodil jiný kolega.
Jak jsem vyhrála večeři.
Než přišly tyto mrazy, pršelo a pršelo a cestičky mimo chodník se změnily v bahno. Jdu s hafanama na procházku. Táhnou, už vidí svůj polní plácek a nedbají, že mě vlečou bahnem.
A je to tu! Noha klouže a…
„Nedá!“ zařve někdo po mé pravici.
„Dá, o véču.“ Zařve jiný mužský hlas a je slyšet plácnutí rukou.
Já mezitím vyrovnávám… vyrovnávám… už se na mě bahno těší … vyrovnávám … a vyrovnala!
„Ha há, platíš!“ Radostně volá hlas. Podívám se. Dva mladí mužové odchází do dáli. Jeden má vztek, že jsem se nezaryla hubou do bahna, druhému je to jedno, ale má radost, vyhrál véču.
A já ten den přišla domů jako dáma a ne bahňák.
Ach ta falešná jména
Šílený vedro. Jet tramvají je jak za trest. Přilepuji se skrz šaty ke dřevěnému sedátku té nové a designově krásné tramvaje. Zastávka. Nastoupil jen jeden muž středního věku. Rozhlédl se a při pohledu na mě ztuhl a jen zírá a zírá.
Znervózněla jsem. Co mám divně? Ne, nekouká mi nic, čím bych ho tak šokovala. Muž se vydal ke mně. Zeširoka se usmívá a připomíná jednoho lupiče z Mrazíka. Ne, určitě ho neznám.
Potím se a koukám, kudy zmizím.
„Ahoj, Jito,“ zahlaholí dotyčný.
On mě zná! Dívám se asi jako idiot.
„No to jsem já!“ bodře vyřvává dál. „Ivan!“ Nechápavě se na něj dívám. „No, Malej čůráček!“
Cestující se začínají dívat. Hned jsou poznat cizinci – nereagují.
A najednou mi to v mozku sepne: „Jé to jsi ty, no jo, Malej čůráček,“ zařvu radostně. Teď už se na nás dívá celý vůz.
Proč si lidi dávají na sociálních sítích tak blbý nicky čili přezdívky!
Žertující sociální síť
Ze spánku mě probudilo zvonění mobilu. Šmátnu po přístroji.
„Ano?“ Ptám se.
„Jak, to žes mě nepozvala na svatbu!“ Ozvalo se nasupeně z mikrofonu.
Jsem rozespalá a nějak nechápu, „čí svatba? Co svatba? Kdo volá?“
„Se nedělej. Tvoje!“
„Moje?“
„Dala jsi teď fotky na Facebook.“
„Svatební?“ Probírám se a pomalu mi dochází, kdo volá a proč.
Začalo to tak před třemi dny. Najednou mi lidi začali dávat Like a přidávat komentáře k mým svatebním fotkám. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Věci se prostě dějí, jak říká klasik, čert je vem.
Volajícímu jsem poděkovala za zájem a doporučila podívat se na datum, kdy jsem na Xichtáři fotky zveřejnila.
Jsem dokonale probraná. Oživuju počítač a jdu se podívat na onu sociální síť. Překvapeně koukám na dost velký počet zpráv.
Jedni gratulují, další se diví, kdy jsem se stihla znovu rozvést a znovu se vdát. Nikdo si nevšimnul, že ty fotky tam jsou od roku 2010, proč je Facebook až po tolika letech ukázal na hlavní straně, netuším.
Jita Splítková
Kde se vzal, tu se vzal
Malíř Hieronymus Bosch vlastní všechny atributy tajemné a pozoruhodné osobnosti a jeho dílo je plné otazníků.
Jita Splítková
Citovat ty, co není slušné je citovat
Někdo opovrhuje citáty, druhý je dokonce sbírá. Dva protipóly. Nevidím nic hrozného na tom občas použít nějakou chytrou větu, co má svého tvůrce. A co ti tvůrci? Co když něco chytrého řekl někdo nepřijatelný.
Jita Splítková
Jak oklamat oko
Lidské sny, které se léty ani staletími nemění, jsou: touha létat, být nesmrtelnými, umět číst myšlenky a být neviditelnými... všemožné sny se věda a výzkum snaží uvést do reality i ten o neviditelnosti.
Jita Splítková
Já tě štípnu
Kartička z tvrdého papíru popsaná čísly nebo i znaky a různě perforovaná, co dírka to informace - prostě děrný štítek - to je onen papírek, kolem kterého se hodně dlouho točil IT svět.
Jita Splítková
Referendum? Rozhodně ano!
Buďme optimisty a podívejme se na to, proč je referendum opravdu jediná možná cesta k demokracii v budoucnosti, ale neotáčejme pohled od jeho stinných stránek a možných zneužití.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 190
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 708x
http://sciafant.blogspot.cz/
http://vasagita.blogspot.cz/