Tak nám grínpísáci seděj na komíně...

     Ke své hanbě musím přiznat, že jsou mi grínpísáci, sedící na komíně prunéřovské elektrárny, srdečně jedno.  Sedění na komíně, jakémkoliv,  nepovažuji za nic chytrého ani užitečného. Ještě tak kdyby vyplnili onen z mého pohledu neužitečně strávený čas třením ebonitové tyče liščím ohonem, a tak nahradili jimi zaviněný výpadek v produkci elektřiny...

     Sedění na komíně mi připomnělo, kterak se členové jakéhosi hnutí na ochranu zvířat vrhali před pár lety při Velké pardubické pod kopyta cválajících koní v dojemné snaze tato ušlechtilá zvířata zbavit tyranie závodění. Oni aktivisté s radostí a naprostou neznalostí věci vedeni zřejmě mýtem, že kůň na člověka nešlápne, riskovali nejen svoje životy, ale hlavně životy oněch zachraňovaných koní. A přivazování se řetězy ke stromům napadeným kůrovcem snad raději ani nevzpomínat.

     Je však nutno přiznat, že tito ochránci všeho živého mají odvahu. A víru. A upřimnou snahu něčeho dosáhnout, změnit něco, co je podle jejich názoru špatné. Že na to jdou metodami mírně řečeno nekonformními, je věc jiná.  Ovšem, kromě těchto nadšenců  tu máme i stranu, dokonce vládní, která má ochranu životního prostředí, potažmo všeho živého, přímo ve svém volebním programu. A tady je,alespoň podle mého soudu, ten kámen úrazu.  

     Hlavním cílem strany, která si dala do programu ochranu životního prostředí, by podle mě měla být snaha donutit, nebo lépe přesvědčit národ, aby životní prostředí co nejméně zatěžoval a co nejvíce šetřil.  Šetření životního prostředí znamená pro lidi uskrovnění, částečné vzdání se svého navyklého pohodlí, a od toho se těžko ustupuje. Ale každý dobrý obchodník ví, že chce-li prodat špatně prodejné zboží, udělá obrovskou reklamu a sníží cenu. Ale naši zelení nebudou dobrými obchodníky.

     Kdyby byli, nedopustili by zdražení jízdného jak v městské hromadné dopravě, tak u Českých drah. Naopak, prosadili by zlevnění veřejné dopravy a její zkvalitnění na takovou míru, aby bylo pro občana finančně i časově výhodnější zanechat doma své milované autíčko a odkráčet na nádraží či zastávku tramvaje. Díky zvýšení počtu lidí, používajících veřejnou dopravu by se zvýšily i příjmy z ní.

     Kdyby byli zelení dobrými obchodníky, nepotlačovali by elektrifikaci našich domácností ekologickou daní z elektřiny, naopak by jí podporovali na úkor uhlí i zemního plynu. Elektřina je energie ekologická, a znečištění ovzduší díky tepelným elektrárnám by bohatě kompenzoval úbytek škodlivin z komínů domácností.  Pokud se plynu týče, není to domácí surovina a jeho používání dostává zemi do závislosti na dodavateli.  

     Jenže naši zelení vsadili na represi. Ekologické daně v podstatě na všechny druhy surovin bez možnosti jakékoliv kompenzace donutí lidi topit tím, co bude po ruce, případně zdevastovat lesy, zdražení veřejné dopravy povede ke zvýšení frekvence aut na našich silnicích. Těm grínpísáckým aktivistům na komíně jde o věc jako takovou, a kvůli svému přesvědčení riskují i svoje životy.  Vládním zeleným jde jen a jen o peníze.